Bakulův ústav, dílo prvního ředitele Jedličkova ústavu

Bakulův ústav.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Bakulův ústav.

Vyrostl z práce, lásky a idealismu. Ze společného úsilí vychovatele a jeho žáků. Je krásným dokladem úspěchu silné vůle, vytrvalosti a obětavosti.

Silné vůle, ktera tvrdě diktovala jíti k cíli, jež si tato společnost vytknula. Vytrvalostí, s níž přes všechny těžké překážky k tomuto cíli šla. Obětavostí, se kterou odřekla se všeho prospěchu a výhod. A veliké lásky k práci a člověku.

Nad Prahou ční rozestavená budova ústavních dílen, které děti vlastním přičiněním snaží se dobudovati. Vždyť tolik bledých a opuštěných dětí chodí předměstskými ulicemi. Jak se jim rozzáří oči, jak se rozezpívají rty, až jejich starší druhové uvedou je do nového domova. Do domu svobodného dětství, radostné práce, hřejivého idealismu.

Bakulův ústav.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

A proto dnes Bakulovi zpěváčci pracují, o to usilují... A sami pro sebe nepřijímají ni- čeho z koncertních honorářů. Schránějí, jen aby penězi, jež získají, ztělesnili svůj sen.

Není pochyby, že se jim to zdaří. Historie našeho veřejného podnikání bude bohatší o vzácný případ budování výchovné a sociální péče. V knize zakladatelů Bakulova ústavu nenajde se mnoho zvučných jmen. Bude tam vedle jména našeho pana presidenta a amerických dětí jméno Mařičky Fleischerové, pradleny, Karla Horníčka, zámečnického učně, Růži Stehlíkové, rukavičkářské dělnice, Edy Márů, truhlářského učedníka a jiných, vedle Vašíka, Klárky a jejich malých druhů, dosud prostých školáků, kteří nemají ještě tak zvučných odborných titulů, jako ti, jež jsme před nimi jmenovali. Neposlední bude tam zapsána dvojice Hyšků, tety a maličkého jejího synovce, kteří denně navečer přicházejí z místa přes hodinu cesty vzdáleného — pomáhat!

Bakulův ústav.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

To jsou Bakulovi zpěváčci! Ti dnes větší už před několika léty přicházeli jako malé děti a nahlíželi, jak hrstka zmrzačených chlapců vesele pracuje. Rukama, nohama. Doslova. Protože jeden z nich rukou neměl.

Bylo to cosi nového pro ně, pro děti, jež před tím znaly jen zábavu ulice. Přicházely častěji a častěji, až zcela zapadly mezi členy této malé, šťastné společnosti. Zajímavé svými osudy. Svojí odvahou, s níž jednoho dne postavily se po bok svému vychovateli, aby spolu s ním pracovaly na jeho díle, na vybudování dětského, radostného domova, který jim svítil v těžkých dnech bídy, jako zlatý sen. Znaly, že je třeba jíti bez únavy a nářku, znaly, že je třeba tvrdě pracovati, mnohého se odříci, aby na konci cesty mohly se objati se skutečností.

Bakulův ústav.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Bez peněz a přístřeší, v chatrných hadříkách, s ranci na zádech putovaly se svým vychovatelem od města k městu a nevyhýbaly se žádné práci, jíž poctivě si mohly vydělat chleba. Zima a často i hlad je provázel. Ale ony věřily, že každým krokem svým se blíží k cíli a ve svém úsilí neochabovaly, ač věděly, že bude třeba učinit statisíce, miliony kroků ještě!

Den za dnem letí jim v tuhé práci. Ne smutné však. neboť šest dní ozývá se smích a veselé písničky do hukotu strojů ústavních dílen. Na sobotní večer a celou neděli vyjíždějí z Prahy. Zpívat. Rozletí se vždycky, jako jarní ptáci. Neznají politických, náboženských a bůhví jakých ještě hranic. Znají jen člověka! Chtějí, z celé duše chtějí býti užitečni celé společnosti. Chtějí vytvořit a tvoří už čisté a krásné dílo lidské. Chcete i vy? Chcete sdružit se s nimi? Můžete je podporovat, jejich výrobky jsou vkusné, pěkné a levné. Dostanete je v Bakulově ústavě na Smíchově, Mozartova 1246, nebo v prodejně družiny na Smíchově, Fibichova ul. 6.