Jak bylo za první republiky dokazováno otcovství?

Rodiče s potomkem.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

K novým metodám ve sporech o uznání otcovství.

Podle platného práva (§ 163 občanského zákona) platí za manželského otce ten, o kom se dokáže, že s matkou nemanželského dítěte souložil v době, ve které do porodu neuplynulo méně než 180 a ne více než 300 dní. Dále platí za nemanželského otce ten, kdo takovouto soulož třebas i mimosoudně dozná.

Jest nyní ovšem otázka, jak vykládati dlužno výraz »za nemanželského otce platí«?

Zákonodárce zřejmě vyjádřil se v tomto případě nepřesně a proto považoval Nejvyšší soud za vhodno vyslovili právní větu, že přiznání se k souloži v době kritické zakládá pouze domněnku otcovství.

Ba dokonce zastává Nejvyšší soud názor, že ustanovení §u 163 občanského zákona, pokud jde o přiznání soulože, mělo svůj význam a platnost jen v době od vydáni občanského zákona (jenž pochází z r. 1811) do 1. ledna 1898, kdy toto ustanovení o přiznání soulože novým procesním zákonem bylo prý zrušeno.

Proti domněnce otcovství přípustným jest ovšem protidůkaz, na příklad, že v době soulože nemanželská matka byla již v jiném stavu s jiným mužem.

Námitka, že matka obcovala v kritické době také s jinými muži, nemá podle platného práva našeho žádné ceny, jest nepřípustnou.

Přípustným je však důkaz neplodnosti mužovy a tento důkaz nejednou ve sporu již se zdařil. Tedy Ony obrany, s nimiž pravidelně laikové pracují, zejména obrana, že nemanželská matka udržovala styky s více, nežli s jedním mužem, jsou nicotny.

Znám příklad, že žalován byl předměstský továrník bardámou, jež byla zaměstnána v podniku třetího řádu a jež tvrdila, že k intimitám došlo v oddělené místnosti a to hned na ponejprv a přece — vyhrála.

Stejně zvítězila ve sporu manikýrka proti obraně vedoucího inženýra přední továrny, jenž bránil se nemožným způsobem, že užíval vždy ochranných prostředků.

V době zašlého císařství byl pro žalovaného otce případ vždy takřka ztracen, svědkyní byla matka, neboť žalující stranou není nemanželská matka, nýbrž dítě a to právem zákon chrání.

Veškeré nářky mužů na nespravedlnost jsou marny, neboť nemanželské dítě jest jistě tvorem sociálně nejslabším a tu zcela marně brání se muži poukazem ne vadný charakter matčin, na prostopášný její život.

Vždyť nejde o matku, jde o dítě!!

A přece jistě obrany zde jsou, ty však nezasahuji ženu počestnou a který zpátečník by jen pro skutečnost mateřství, nemanželské matce počestnost upíral?

Jsou zde hlavně obrany tři:

Předně tvrdí-li matka, že důvěrnost nastala v určitý den, může domnělý nemanželský otec se brániti průkazem alibi.

Příklad: Prodavačka v cukrářstvi tvrdila, že došlo k důvěrnosti s kupcem v sousedství v den 18. srpna.

Tázána, jak to přijde, že si právě ten den pamatuje, vytasila se zápisníčkem, v němž den ten byl červeně podškrtnut.

Než jaké bylo zděšeni děvčete, když kupec prokázal, že od 17. srpna do 23. srpna meškal nepřetržitě v Paříži . . .

Soud právem matce, jež slyšána byla, jako svědkyni neuvěřil a žalobu zamítnul.

Zmínili jsme se, že přípustným jest důkaz neplodnosti mužovy, netřeba dokazovat nemožnost soulože, stačí, prokáže-li se nemožnost soulože. Nemožnost oplodnění může býti shledána u muže pohlavně nejpotentnějšího!

Důkaz ovšem podá vždy jen universitní profesor lékařské fakulty, pravidelně sexuolog.

V řadě případů slyšený znalec — profesor — mikroskopickou zkouškou semene zjistil, že žalovaný muž otcem není a býti nemůže, poněvadž trpí úplnou neschopnosti ženu oplodniti.

Znám případ z posledního měsíce, kdy universitní profesor jako znalec konstatoval tuto neplodnost jako následek zánětu kapavčitého, před dvěma desetiletími nastalého, u muže zdánlivě úplně vyléčeného. Mikroskop zde nikdy nemluví nepravdu a scházeji-li v chámu vlákna semenná, pak domnělý otec otcem skutečným není a býti nemůže a spor nejen vyhrává, nýbrž vyhřátí musí. Pokud jde o přiznáni se k otcovství, dlužno vvkládati předpis §u 163 obč. zákona správně tak, že význam má a domněnku otcovství zakládá jedině doznání samotného otcovství, nikoli přiznání pouhé soulože.

Podobnost rysů není však postačitelným důkazem otcovství! V poslední době připouští se též důkaz krevní zkouškou.

Význam důkazu toho nelze však přeceňovali, neboť při zkoušce krve může býti podán bezpečný důkaz jen o tom, že žalovaný otcem není, nikoliv však důkaz o tom, že otcem jest!

Důkaz, že žalovaný jest otcem, musí býti podán svědectvím nemanželské matky, či doznáním obžalovaného.

O významu a rozsahu krevních zkoušek pojednáme v úvaze další.