Humor ze začátků SSSR: proč se stále nedaří vyhubit šváby?

Švábi.

(Sovětská historka.)
Na jisté verstě, nepamatuji si již, zdali na 759. či na 579. — stoji při trati strážní domek Jermolaje Prianikova. Když spočítáme předně stáři strážního domku, za druhé stáří Prianikovo a tři roky od té doby, kdy posledně opravovali strážní domek — dostaneme přibližné číslo 200.

Nedávno se stalo toto: Přijela drezina a s ní šest lidí. Lidé vešli do strážního domku a prohledli si jej.

Potom řekli Prianikovi:

»No, strýčku, povolili jsme konečně prostředky na opravu strážního domečku. Opravíme ti jej — jedna radost«

»Tak, tak,« — přisvědčil Prianikov.

»A všetky šváby ti vyhubíme.«

»Že vyhubíte?« nechtěl věřit Prianikov.

»Vyhubíme.«

Prianikov ohlédl se ke kamnům. Podívali se tam i ostatní. Stála u nich Matrena Prianikova.

»Poslyš, Matreno,« řekl Jermolaj, »vyhubí nám šváby.«

»Řekli to?«, nechtěla věřit Matrena.

»A to se podíváš, tak ti vyčistíme domek, že tu nezůstane ani jeden šváb.«

Odešli a dostáli slovu.

Domek opravili, vyčistili, vybílili — slovem vykonali vše, co bylo třeba. A domek byl jako ze škatulky.

»No,« připomněli Jermolajovi — »nevěřil jsi, že ti tu nenecháme ani jediného švába. Tak co?«

»Tak, tak,« přisvědčil Jermolaj. »není tu již ani jeden.«

»To si také myslíme, když už čistota, tak čistota. No, buď zdráv a měj se dobře!«

»Hleď, Matreno!«, povídá Jermolaj, když tamti odešli. »Máme teď domeček prvotřídní. Takovou čistotu najdeš snad jen u komisaře. Ale myslíš opravdu, že nám vyhubili všechny šváby?«

»Nestarej se,« uspokojila ho Matrena. »Neměj starostí, Jermolaji Ivánoviči. Plný džbánek jsem jich schovala — zas budou švábi!«

»Tak, no,« zaradoval se Jermolaj. »Taková jsi. na všecko pamatuješ, všecko uvážíš... No, zasloužíš si, abych ti poděkoval! Počkej! A jsou živi?«

»Živi, živi, sama jsem je přikrmovala.«

»No, tak je přines sem, pusť je, ať se projdou a proběhnou!«

A Jermolaj; pohlížeje se zalíbením na šváby, jak se rozběhli, s uspokojením pravil: »Dvě mouchy jednou ranou. Čistota je — i útulno je. Dvě mouchy jednou ranou.«