Jak měl kyvadlový autopilot zlepšit bezpečnost letadel a létání?

Moreauův jednoplošník s kývavou loďkou.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

,,Aérostable“ Moreau-ův.

Na poslední aeronautické výstavě v Paříži vystavoval Moreau pozoruhodný přístroj, který v odborných kruzích vzbudil značný zájem. Vynálezce řešil problém samočinné stability ve směru podélném použitím kyvadla.

Aviatik sedí v loďce zavěšené pod křídly, loďka může kývati toliko ve směru podélném. Aviatik sám představuje největší část hmoty kyvadla.

Aeroplan Moreauův je jednoplošník s pohyblivým ocasem, který pomocí zvláštního mechanismu jest upevněn k loďce a jehož pohyb je vázán s jejími kyvy. Jestliže se aeroplan vzepne, nařídí se ocas na klesnutí, na sestup; naopak při sklonění se aeroplanu kupředu nařídí se ocas na stoupání. Tento mechanism je prý odpozorován od ptáků, jejichž ocas samovolně zaujímá novou polohu, jestliže pták pohybuje hlavou. Aviatik i s loďkou zůstává přirozeně stále v poloze vertikální.

Kývavá loďka jednoplošníku Moreauova.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Aeroplan Moreau-ův, který nese název »aérostable«, má rotační motor Gnôme o 50 HP, který je v ose křídel. Tato mají přední hranu vodorovnou, kdežto zadní jest zdvižena poněkud do tvaru V. Tím je dosaženo na koncích plochy menšího sklonu nežli uprostřed. Tento tvar plochy je prý rovněž výsledkem pozorování ptáků, jež vynálezce konal.

Co se týče stabilisačního zařízení samého, funguje za všech případů, může se však státí nebezpečným za prudkých nárazů větru. Zvláštním mechanismem je možno za větru loďku upevniti v určité poloze, tak že nemůže působiti na pohyby ocasu. Toto zabrzdění obstará buď aviatik, nebo nastane pod vlivem silných nárazů automaticky, k čemuž slouží zařízení reagující jednak na setrvačnost létadla, jednak nanáhlou změnu rychlosti při nárazech větru.

Za letu udržuje stroj automaticky podélnou rovnováhu, příčná je zajištěna tvarem nosné plochy. Letec pohybuje toliko při zatáčkách stabilisačními křidélky. Za větru i tehdy, přijde-li aeroplan do polohy skoro svislé, vyrovná stroj řadou kyvů a neztratí rovnováhu.

Zmiňujeme se o apparátu Moreauově toliko pro zajímavost. Budoucnost tomuto způsobu udržování stability prorokovati nelze. Také myšlenka není nová, ale stará jako aviatika sama; již Dán Ellehamer, který létal v téže době jako Santos - Dumont (r. 1906), použil uložení sedadla řidičova v závěsu k udržování stability podélné a provedl takto jedny z prvých letů v Evropě vůbec.

Vlastní aeroplan Moreau-ův jeví nápadnou podobnost se strojem Gradeovým, nedostihuje ho však svou jednoduchostí. Nosná plocha, její velký úhel sklonu uprostřed, který přechází v nullový, ba snad i v záporný úhel na koncích plochy, je náběhem k napodobení plochy Etrichovy, známé Zanonie. Ve formě Moreau-ově znamená však jen malé zlepšení stability. Ocas je týž, jakého používá Etrich. Takto jeví se stroj Moreau-ův jako snůška myšlenek mnohých konstrukterů a není možno o originalitě vůbec mluviti.

Od kyvadla pro udržování stability bylo již dávno upuštěno, poněvadž právě za větru, kdy je stability nejvíce zapotřebí, zařízení to spíše rovnováhu zruší a způsobí neodvratný pád. Moreau je si toho vědom a proto se v kritickém okamžiku vzdá svého prostředku stabilisačního.

Moreau provedl za bezvětří let trvající 35 minut, při čemž měl ruce skříženy. Let byl officielně kontrolován zástupcem vojenské vzduchoplavby poručíkem Saunierem. Tento let nemůže však míti praktického významu, neboť za bezvětří je dnes stabilní aeroplan každý a je třeba jej říditi také jen při kroužení, vzestupu a sestupu.