Chutná novinka: jablka bez jadérek

Bezjaderná jablka.

Z obilí požívá člověk semena; proto se od dávných dob namáhal, aby veškeré druhy obilnin vypěstil se semeny co nejbohatšími. Obráceně je tomu však u většiny druhů ovoce, z něhož pojídáme vlastně jen obal, v němž jsou semena uschována, a tato jsou pro nás zbytečná; proto jest opět snahou pěstitelů ovoce získat plodiny s dužinou co největší a pokud možno bez jader.

Toto úsilí došlo znamenitého výsledku u nej staršího snad kulturního ovocného stromu, bananu. Divoký banan, jaký roste na teplých jihoasijských ostrovech, nese suché lusky naplněné četnými černými semeny obalenými slizovitou látkou; jak šťavnatý je však proti tomu lusk bananu štěpného, v němž nenajdem ani zrníčka. Jen někdy lze v jeho sladké dužině pozorovat dlouhé řady drobounkých černých bodů, stop to bývalých semen, která z něho byla dlouholetým pěstěním nadobro odstraněna.

Podobného něco vidíme i u jedné odrůdy oranže a na některých druzích vinné révy, jichž bobule jsou bezjaderné; z nich pocházejí známé hrozinky korintky. Také ananas příkladně jeví u některých svých odrůd zřejmé zakrnění semene.

V novější době se umělé ovocnictví pokouší dosíci bezjadernosti u mnohých jiných plodin, jmenovitě jablek a hrušek, ovoce to u nás nej obvyklejšího. Pokud se týče jablek, podařilo se to nedávno proslulému uměleckému pěstiteli ovoce v Kalifornii, J. F. Spencer-ovi, jak bylo s velikým nadšením konstatováno v amerických listech.

Spencer-ova bezjaderná jablka jsou zajímavá po mnohé stránce. Jabloň taková se z jara neskví svým nádherným květem jako jabloň obyčejná; její květy jsou zakrnělé, bez korunových lístků, nevzhledné. Za to prý však získal strom mnohé jiné, cenné vlastnosti, neboť není citlivý oproti pozdním jarním mrazům a neláká též zavíječe, drobné to motýlky, jichž housenky způsobí častou červivost jablek obyčejných. Tmavorudá a žlutě tečkovaná jablka jsou prý výborné vůně i chuti; pouze u vrcholu jsou z části poněkud tvrdá. Tutéž vlatnost však měly i prvé bezjaderné oranže, ale podařilo se ji časem odstranit, takže to as bude možno i u bezjaderných jablek.

Nepříjemnější však je, že i tyto stromky dávají jistý počet jablek vyvinutých normalně, s jádry, takže se již stalo, že mnohý, kdo si za drahý peníz koupil bezjaderné jablko jako zvláštnost, byl po jeho rozkrojení velmi nemile překvapen a roztrpčen shledav, že má vlastně jablko zcela obyčejné. Ovšem, že tím nebyl vinen pěstitel, neboť ovoce to i ono vypadá zvenčí docela stejně, a vnitřek jeho je při koupi nepřístupný stejně jako u slepičího vajíčka.

Poněvač jsou příslušné pokusy ještě nedávného data, není také zjištěno, zda štěpy nesoucí bezjaderné ovoce nepřejdou časem z části neb úplně v obyčejné jabloně.

Pro rozšíření Spencer-ova objevu se již utvořila v Americe »Akciová společnost pro Spencer-ova bezjaderná jablka«, která se chce zabývati prodejem těchto stromů ve velkém. Původně měl pěstitel arci jen pět stromečků, které nesly toto ovoce; od té doby jich však naštěpoval, asi 2000 a doufá, že bude mít sazenic do letošního roku asi 100—200.000 kusů.

Pozornost věnovaná vypěstění bezjaderného ovoce je však také zcela opodstatněna. Povážíme-li, že z obyčejného jablka nejméně pětinu zahodíme v podobě ohryzku, je patrno, že je jablko bezjaderné o 20% užitečnější, čili nahražení obyčejných štěpů bezjadernými neznačí nic jiného nežli zvětšení jich výnosu nejméně o těchto 20%, nehledě ani na ono tvrzení o větší houževnatosti stromů a nečervivění ovoce.

Spencer-ovo vypěstění bezjaderného jablka je tedy bez odporu znamenitou hospodářskou vymožeností, a možná že i počátkem doby, která nám snad přinese i bezjaderné hrušky, višně, švestky a všechny ostatní druhy našeho ovoce.