Stoletá pohádka o tom, jak vševědoucí cikán ke štěstí a lásce přišel

Vševědoucí cikán.

Cikáni.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

K večeru došel k lesu a unaven položil se pod strom. Když tu tak ležel a přemítal, kam vlastně má jiti a co si má počíti, aby si poctivě vydělal svůj chléb, zaslechl náhle nad sebou hlas, který volal : „Pojď sem ke mně!“ Vzhlédl a spatřil nad sebou malého ptáčka. Spěšně vylezl na strom a chytil ptáčka.

Když slezl dolů, pravilo zvířátko : „Milý muži, buď tak laskav a zařízni mě ; tělo mé uschovej pod tento strom. Srdce mé však sněz a všechno pak zvíš, co si kdo o tobě myslí.“ Cikán zařízl ptáka, snědl jeho srdce a vykopal jamku, kam uložiti chtěl tělo. Když byl s dolíkem hotov, našel tam lístek, na němž bylo napsáno : „Chceš-li býti šťastným, po roce opět se sem vrať!“ Pochoval tělíčko a ulehl.

Druhého dne putoval dál a přišel do města. Velice se podivil, když spatřil, jak všichni lidé, jež potkával, pláčou. Poněvadž potkával jen dobře ošacené dámy a pány, nedovolil si jich osloviti, aby se zeptal na příčinu jejich smutku.

Po dlouhém putování městem potkal starého pána, jenž taktéž tiše plakal a spatřiv cikána, si pomyslil: „Jak šťastný to člověk. On jediný nepláče !“ Cikán to ihned věděl, neboť měl ptačí srdce netknuté v žaludku a optal se starého pána : „Milostivý pane, řekněte mi přec, proč všichni lidé zde v městě pláčou?“

Starý pán odvětil : „Obyvatelé zdejšího města mají velké trápení. Mocný drak chtěl před devíti léty zničiti naše město a všechny obyvatele usmrtiti. I uzavřeli jsme s ním smlouvu a slíbili, že mu každý rok vydáme osmnáctiletou pannu. Včera jsme mu musili odevzdati dceru královu, kterou proměnil v ptáka a uletěl s ní.“

„A nemůžete draka zahubiti ?“ ptal se cikán. „To není tak snadné, můj synu! Devětadvacet nejlepších mužů z města zápasilo s drakem a všechny je přemohl a usmrtil. Přemoci a zahubiti jej může jen ten, jenž by dovedl něco, co drak by nesvedl.“

Cikán pozorně naslouchal a pravil po chvíli : „Jde-li jen o to, jsem hotov vyhledati vašeho draka a přemoci jej." Nedůvěřivě potřásal starý pán hlavou a pravil: „Nevěřím. Chceš-li však učiniti takový pokus, zavedu tě k našemu milostivému králi, aby vyslechl, co zamýšlíš.“ Šli pak oba ke králi, jenž seděl ve světnici a plakal.

Uslyšev o úmyslu cikánově, pravil: „Devětadvacet mých nejlepších mužů bylo přemoženo v boji s drakem a ty se chceš s ním měřiti ? Jsi-li však k tomu odhodlán, vypravím tě vším, čeho ti je na cestu třeba.“ I poručil, aby cikán byl zásoben krásným oděvem, koněm, penězi, puškou a šavlí. Cikán však zamítl pušku a šavli se slovy: „To by mně málo pomohlo!“ Oblékl se do krásných šatů, zastrčil peníze, usedl na koně a hnal se směrem, kde bydlil drak.

Jedenáctého dne z rána dorazil k železnému hradu draka, jenž právě ležel v okně a naň se díval. „Co zde hledáš, červe ?“ zařval drak tak hrozným hlasem, až se cikán i s koněm skácel.

Když pracně opět se postavil na nohy, řekl drakovi: „Podruhé slušněji se chovejte ke svým hostům, sic by se vám to mohlo špatně vyplatit. Nuže, chcete-li vědět, proč jsem přišel povím vám to, neboť vidím, že opravdu jste silný a mocný. Jsem nejsilnějším a nejmoudřejším mužem světa a chci s vámi zápasiti.“

„Tak ?“ odvětil drak, „chceš se mnou zápasit? Nuže, dokaž svou sílu a zařvi tak silně, až se skácím k zemi.“ — „To neudělám,“ pravil cikán, „nechci, aby se zřítil váš dům, jenž se mi líbí, a aby vás pochoval. A rovněž nebudu se namahati bez vyhlídky na odměnu.“

„Jen počkej, prcku,“ řval drak, „hned k tobě přijdu dolů a pak se ukáže, kdo z nás víc umí.“ A vyšel k cikánovi, jemuž srdce v hrudi hlasitě zabušilo při pohledu na hrozného draka. „Nuže, dobře,“ pravil drak, „chceš-li se se mnou měřiti, pojď a ukážu ti hned svoje nejlepší kousky, abychom neztráceli času. Umíš-li víc než já, ztratím všechnu sílu a tak seslábnu, že bys mě mohl snadno usmrtit.“

Šli pak do hor, kde drak vyhazoval do vzduchu sto centů těžké kameny tak vysoko, že ani k spatření nebyly a pak opět je chytal, jako by to byly míče. „To je velmi krásné,“ pravil po chvíli cikán, „kdyby byly kameny zlaté, taky bych je vyhazoval, ale s tak obyčejnými, špinavými kameny si nehraju.“

„Dnes ukážu ti nejlepší své kousky a zítra mi ukážeš, co umíš ty,“ řekl drak a vedl cikána ku břehu jezera tak velikého, že nižádné lidské oko nemohlo dohlédnouti jeho konce. „Dej pozor,“ pravil drak, položil se na plochou zemi, nahnul se a vypil celé jezero, takže ryby sebou pleskaly o suchou zem. Pak vyprskl vodu do jezera zpět a řekl : „Pojďme dál !“

A zavedl cikána na nekonečně dlouhou louku, nasypal tam jader z panenských jablek a plivl třikrát na zem. I vyrostl z každého jádra železný muž. Takové množství železných mužů tam bylo, že ani travičky nebylo k spatření. Všichni řítili se na draka, jenž každému z nich dal ránu přes hlavu, takže beze stopy zmizeli v zemi. I tázal se drak cikána: „Nuže, jak se ti líbí moje kousky?“

Cikán odpověděl: „Vypiti jezero není mistrovský kousek. Vypil jsem jednou, když jsem byl ještě docela malý, dvakrát tak veliké jezero, jež bylo naplněno vínem a ani jsem se neopil. A železní muži! Můj bože! To není nic! V loni, když jsem byl návštěvou u strýce na měsíci, sežral jsem za půl hodiny tři tisíce drakových králů.“

I ulekl se drak a pomyslil si, že by bylo přece lépe, kdyby se neodvážil do boje s tímto mužem a raději ho zabil v noci, až bude spát. Hned to cikán věděl a pravil: „Slyš! Ukáži ti mistrovský kousek, jaký jistě nedovedeš. Mám ti říci, co jsi si teď o mně myslil?“

„Nuže, co jsem myslil?“ „Že bys mě chtěl dnes v noci usmrtit.“ Drak se ulekl, počal se třásti na celém těle a pravil : „Ano, máš pravdu, myslil jsem si to.“ Potom mu napadlo, že cikán je čertův chlapík, který zmůže víc, nežli on sám. A cikán zas řekl : „Teď jsi si myslil, že jsem čertův chlapík a dovedu víc, nežli ty.“

Drak sebou škubl jako zasažen bleskem a domníval se, že blíží se jeho konec. Cikán řekl : „Teď jsi si myslil, že se blíží tvůj konec a nemáš se také mýliti.“ Vzal obušek a zabil draka, jenž zatím seslábl jako malé dítě. Usmrcené potvoře uřízl pazoury, vstrčil je do brašny a chtěl se vzdáliti, když náhle počalo hřmíti a blýskati se a osm krásných panen se blížilo k cikánovi. Byly to ony panny, jež byly obětovány drakovi. Všechny zde byly, jenom ta devátá, vlastní králova dcera, chyběla.

Když zlíbaly cikána a poděkovaly mu za vysvobození, vydali se všichni na cestu a jedenáctého dne dosáhli rodného města. Tu zavládla veliká radost a všichni lidé chválili a obdarovali cikána, jenom král byl smuten a mrzut, poněvadž mu chyběla dcera. Ta však byla hodnou čarodějkou proměněna v ptáka, aby drak nad ní neměl moci, a když cikán po roce se vrátil k místu, kde pochoval zaříznutého ptáka, nalezl pod stromem překrásnou pannu, královskou dceru, která tam seděla.

I potěšil se velice a hned ji zavedl k jejímu otci, k panu králi. Král a všichni v městě byli radostí bez sebe, jenom princezna zůstala ke všemu lhostejna. To bylo králi a všem, kdož ji znali, velice líto ; i napadlo cikánu, že královská dcera nemá srdce, poněvadž je dosud měl v žaludku.

Umělým prostředkem dostal srdce ze žaludku a princezna je snědla. Od té doby těšila a starala se jako všichni ostatní lidé. Poněvadž srdce její tak dlouho leželo v žaludku cikánově, zamilovala si jej tak, že ho prosila, aby se s ní oženil. To se také stalo a cikán žil dlouho a šťastně s královskou dcerou a nezemřel-li, žije dodnes.