Skřivánci, tradiční čeští poslové jara

Naši skřivani.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Naši skřivani.

Není ptáků oblíbenějších a milejších srdci českému, jako tito poslové jara, těšící se přímo posvátné úctě a lásce každého, ať venkovského pracovníka na poli, ať vychazeče městského.

Jeť skřivánek náš prvním poslem jara a živou, jásající předzvěstí slunných, úsměvných dní, on doprovází práci rolníkovu svou tklivou písní jako něžná prosba za požehnání nebes a radostné veselí nad zdarem jejím! Nikdo, mimo dravce, jich nepronásleduje, ale oni rozmnožují se neustále a přibývá jich všady, čím více se hospodářství zdokonaluje.

Skřivan polní hnízdí již na počátku března, obyčejně na polích a lukách; klade 5—6 vajíček; za patnáct dnů jsou vajíčka vyseděna, mláďata opouštějí hnízdo a živí se sama — jsouce pravými všejedy, od hmyzu až po pučící obilí i zrna; nápojem jest jim rosa; je-li příznivé léto, hnízdí i třikráte.

Přeroztomilý skřivan lesní vrací se k nám také již, jakmile sníh roztaje na horách a lesích, v únoru a březnu; lid jmenuje jej linduškou; jest výtečným zpěvákem, zpívá na místech nejpustějších a nahrazuje úplně slavíka celoročním svým zpěvem i v zajetí. Ale toho stále bohužel spíše u nás ubývá.

Chocholouš jest větší skřivana — a přebývá stále téměř po celé Evropě, oživuje lidu i zvěře prázdné pláně zimní. Vídáme jej v zimě až i při stodolách a kuchyních; spokojuje se všelikými semeny, jenom na jaře okusuje jemné konečky rostlin.

Je také zpěvák čilý a jeho stále vztyčená chocholka míhá se v každý čas po polích a mezích, jež veškeré tvorstvo opustilo. A proto zasluhuje naší milosti a spíše štědrosti nežli pronásledování!