Trest klevetivých stařen.
Tak zvané »zlaté« staré časy v některém ohledu opravdu možno pochváliti; lidé počínali si v leckterých případech docela prakticky a daleko resolutněji nežli nyní.
Tak ku př. soudnictví provozováno mnohdy hodně stručně, rázně a — vydatně. Z všelijakých trestů a pokut, jak nám je též u nás staří kronikáři líčí, vyjímáme trest, jaký stíhal staré klevetivé báby — a jejž náš obrázek hodně názorně vyličuje.
Stará klepna a na cti utrhačka, ponořena několikráte do takové mrazivé lázně, v níž div se neudusila a mrazem nestuhla, jistě potom zařekla se na věčné časy znovu provozovati ohyzdné své řemeslo pomlouvačně.
Říká se ovšem »kdo cti nemá, jinému jí nedá«, ale takováto babice dala potom lidem aspoň pokoj.
Trochu barbarství je sice v takovémto trestu, ale však ho užíváno bylo jistě pouze v případě nejkrajnějším, a potom — »odporné, však zdravé«, říkají samy staré babky takové!
témata článku:
Diskuze k článku „Jak se kdysi trestalo za pomluvy“