Ježek a jeho odolnost proti hadímu uštknutí a dalším nebezpečným jedům

Dáma s ježkem v ruce.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Ježkova bezpečnost proti jedu.

Že je ježek bezpečný proti uštknutí zmije, jest náhled velmi rozšířený, ale jak podrobným pozorováním je dokázáno, docela mylný.

Přes to však, jak »Deutsche Tageszeitung« sděluje, nelze ježkovi upříti, že má jistou relativní bezpečnost proti jedu. Dr. Vilém Roth uveřejňuje výsledek celé řady svých pokusů v tomto směru.

Shledal, že uštknutí zmije do jazyka, koutků u huby a na vyholené místo nohy způsobilo ježkovi nemoc, ale většina těchto pokusů neskončila smrtí. Při vstřikování hadího jedu potřeboval ježek desetkrát větší dávky než morče, aby přechodně onemocněl. Ostatně ani zmije sama není proti vlastnímu jedu bezpečnou, když se jí vstříkne do krve.

Dr. Roth konal své pokusy za tím účelem, aby z ježka upravil serum proti uštknutí zmije.

Pokusy však selhaly, jak teď oznamuje W. Köhler v časopise »Umschau«. Nevíme tedy dosud, v čem vlastně záleží bezpečnost ježka proti hadímu jedu. Nápadným jest, že je ježek bezpečným také proti jiným jedům.

Na základě zkušenosti, že ježek snědl větší množství puchýřníka, brouka to, který obsahuje jed »cantharidin« působící zánět střev, hledělo se získati z ježka serum proti tomuto jedu. Ale také tento pokus selhal.

Nejnápadnější je bezpečnost ježkova proti tak hroznému jedu jako je kyselina kyanová. Oproti dávce cyankali, která kočku usmrtila ve čtyřech minutách, zachoval se ježek úplně lhostejně.

Lze snad vysvětliti tento úkaz okolností, že ropuchy a stonožky, které ježkovi slouží za potravu, obsahují jedovaté sloučeniny kyanové. Naproti tomu chybí nám jakékoliv vysvětlení pro relativně vysoký odpor ježkův proti strašnému jedu tetanovému.

Jed tento způsobuje u člověka strnutí, ale ježek snese ho dávku, kterou bylo by možno usmrtiti osm tisíc lidí.