Víc jak 100 let staré protesty proti brutálnímu lovu činčil

Činčila.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Konec činčil (chinchil).

V officielní zprávě ve francouzském obchodu zahraničním, která právě vyšla, lze se dočisti novinky, která v dámském světě a v říši mody vůbec je s to způsobiti vážné dojmy a pohnutí.

Činčila, tento malý jihoamerický hlodavec, jehož kožešina od několika let poskytuje a zásobuje svět skvostnou výzdobou dámské toiletty, jest čím dále vzácnější a takřka blízka vyhubení. Ještě před 50 lety hemžily se jimi veškeré pampy od Buenos Aires až po Kordillery.

Leč záliba v nošení činčilových kožešin stala se zvířátku tomuto osudnou. Podle staré písničky začalo neslýchané hubení činčil, bez milosti byly decimovány, aby lovci měli hojného zisku.

Jak vzácnou se stala za posledních let jde na jevo z číslic francouzské zprávy. Za r. 1905 bylo celkem zaznamenáno 18.153 tuctů kožek (spratků), pro následující rok 1906 jen 9776 tuctů, pro 1907 toliko 4275 tuctů a 1908 a 1909 vzdor vší poptávce jenom 3084 a 3024 tuctů se jich dostalo na trh.

Dle toho i cena jejich se zpateronásobnila. Roku 1905 platilo se za tucet 100—120 piastrů (10 piastrů = 2,10 K, 1 piastr = 21 h), roku 1909 ale už 500—525 piastrů (105—110 K) na místě.

Neuchopí-li se tamní kruhy vážných prostředků proti vyhubení činčil, lze se obávati, že během dvou let obchod s kožkami těmi nadobro ustane.

Různé a přísné návrhy byly už k tomu konci podány, jako na př. aby lov činčil byl na 5 roků úplně zastaven a přísně zakázán. S jiné strany je poukazováno na nelidské způsoby, jakými se lov ten provozoval a žádá se za důtklivé zamezení způsobů těch.

I s dynamitem se na ně šlo (tvor zvící potkana) a pravé krveprolití mezi nimi způsobováno. Mimo to se zdá, že lovci rádi lovili činčily v době rozplozování, kdy právě se jich mělo šetřiti.

Také se proslýchá, že na kožešinu činčilovou má býti vysazeno velice vysoké clo vývozní, aby se tak export obmezil a tím i nezřízená chtivost a lačnost lovecká.