Vtipálek, kterého nezastavila ani vlastní smrt

Hřbitov.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Zvláštní humor na smrtelné posteli.

Na jménu šibalského šprýmaře nezáleží, ostatně už je pochován a o mrtvých má se vlastně jen dobré mluviti.

Čin jeho, provedený na smrtelném loži, byl patrně důkladně projednán u okresního soudu a tam bylo úředně zjištěno, že bylo provedeno šibalství -— jakého tu skutečně dosud nebylo.

Na smrtelném loži ležel občan, který věděl, že v tomto slzavém údolí už dlouho nevydrží. Vyrozuměl o tomto svém stavu ošetřovatelku s přáním, aby mu zaopatřila zřízence pohřebního ústavu, s nímž by vyjednal vypravení pohřbu. Zřízenci přišli a sice čtyři najednou.

K jednomu z nich měl umírající občan důvěru, ponechal jej tedy u sebe a ostatním kázal odejiti. Tomu čtvrtému vykládal, že už dlouho živ nebude a že sám sobě chce opatřiti velmi pěkný pohřeb.

Aby zástupce pohřebního ústavu měl důvěru, ukázal mu umírající vkladní knížku spořitelny — ale jen dle desek, do vnitřku nahlédnouti mu nedal. Podotkl, že má dosti peněz, aby si nádherný pohřeb dal vypravit.

Potom prohlížel jednotlivé třídy a poplatky pohřební a rozhodl se pro vypravení pohřbu dle první třídy nákladem. 300 korun. “Obchod” byl uzavřen a nemocný skutečně za několik dnů zemřel. Byl mu vypraven nádherný pohřeb, bylo mnoho kněží, mnoho svící, mnoho oficiantů, nádherný katafalk, dvojí stráž u vchodu do kostela, stráž u katafalku atd.

A když nebožtík byl pochován a pohřební ústav domáhal se zaplacení, zjistilo se, že nebožtík — neměl peněz. Ve vkladní knížce spořitelny bylo uloženo pouze několik korunek.