Jak by byly přivítány »Pražské děti«, kdyby zvítězil Vilém.
Předně: Před uzavřením příměří postaral by se velitel armády Pflanzer-Baltin, aby osmadvacátníci přišli na hodně exponované místo, aby se jich nevrátilo příliš mnoho do vlasti. Důvod: ohled na železniční dopravu, jež nesmí býti přetěžována.
Před tím by je tento generál oslovil asi takto: Vy čeští psi! Všemohoucímu se zalíbilo nevyplnili mé nejvroucnější přání, abyste byli všichni pobiti. Ačkoli od Haliče, Karpat, Soči, Černé Hory, Albanie až k Piavě posílalo vás Jeho Apoštolské Veličenstvo do nejlitějších sečí, přece vás hrstka zůstala.
Ještě jste nesmyli svou krví své zrady, které jste páchali na svém císaři a německém národě! Ještě vás dost nepadlo ani nebylo pověšeno a byl by to špatný mír, kdyby do něho vešlo z vašeho zrádcovského pluku více než tucet, A proto vám poskytuji ještě naposled příležitost. Víte, co od vás očekávám já a váš císař. Padněte! Jděte, česká holoto ...
Skutečně: Zbožné přání Pflanzera-Baltina se vyplnilo jen částečně: Osmadvacátníků se ze seče vrátilo půldruhého tuctu. I když byli ještě tři pověšeni, protože se u nich našla na »jablíčku« skvrna, zbylo jich 15 a ti se vraceli do vlasti. V kádru byl pluk doplněn třemi sty dobrými vlastenci z Prahy, kteří za císaře a vlast válčili v kancelářích, nemocnicích a intendanturách. Tato tři sta hovořila německy.
Pluk přijel do Prahy. Na nádraží čekali hodnostáři, před nádražím pět tisíc vdov, matek, zbavených synů a deset tisíc sirot, Těm byl rozdáván obrázek korunního prince s nápisem: »Vše pro vlast a císaře«.
Vojíny oslovil nejprve sborový velitel Pischischvorr touto řeči (německy):
Vojáci! Bůh stál při nás. V prachu před námi leží zrádný Ital, poťouchlý Srb, lehkomyslný Francouz, nadutý Brit a domýšlivý Američan. Náš spojenec anektoval všechny kraje, kde žijí Němci, nebo aspoň německé myši.
Náš slávyplný císař (300 vlastenců volá »Heil!«) je pánem Italie až po Toskanii, Srbska s Černou Horou, poloviny Polska a Ukrajiny. V této chvíli shání poražený nepřítel tisíc miliard válečné náhrady. Také vám bůh dopřál, abyste svým dílem přispěli k velikolepému zdaru. Bůh vám hojně dopřál užiti největší vojenské radosti: mříti a krváceti za svého císaře.
Však více než to: Bůh vám dopřál, abyste svými činy smyli hanbu, kterou na váš slavný prapor nakydali vaši zrádní předchůdcové z Karpat a Soči. Snad vám odpustil, I váš císař vám odpustí, budete-li, až se vrátíte do svých domovů, žiti příkladně, šířiti lásku k panovnickému domu a milému Rakousku a vystřihali se všech zlolajných myšlenek, jako jsou socialism a panslavism.
Císař právě nařídil, aby každý Čech od stáři 60 let požíval volebního práva a platil trojnásobné daně než jeho německý soused, aby tak mohl míti větší radost ze svého podílu na růstu státu než on. Císař také nejmilostivěji svolil vyhověti toužebnému přání všech Čechů a zavřel české školy, aby Češi, navštěvujíce německé, stali se podílníky na pravé kultuře, která si právě podmanila svět. Vojáci! Děkujte horoucně císaři za tuto jeho otcovskou péči.
(Česky:) Kdo by tak neučinil, na toho tu máme špangle, arest a šibenici. (Německy:) A teď poklekněte a zazpívejte se mnou osmnáct slok posvátné hymny rakouských národů.
315 vojínů kleká a 300 zpívá: »Gott erhalte ...«
Když se utišil vzlykot přítomných šlechticů a dam z německé společnosti, ujal se sleva předseda zemské správní komise hr. Schönborn.
Pravil (německy): Vojáci! Vítám vás do vaší rakouské vlasti, do našeho staroněmeckého města Prahy. (Česky:) Pobili jsme, ehm, všechen, ehm, plevel, ehm, který mezi, ehm, námi, bujel. (Německy:) Mohu vám sděliti, že jsou připravena dobrá místa pro ty z vás, kteří nemají v konduitě napsáno: »Politisch verdächtig«.
(Česky:) O ty z vás, kteří přinesli ehm, radostnou obět, ehm, císaři a, ehm, Rakousku, jest, ehm, postaráno, neboť, ehm, ze zabaveného jmění, ehm, českých velezrádců, ehm, zakoupili jsme, ehm, deset flašinetů, ehm, pro invalidy. (Německy:) A proto se mnou provolejte desetkrát »slávu« císaři, (Tři sta hrdel provolává bouřlivé »Hoch!« a patnáct jazyků nesměle šeptá »hanba«.)
Pak promluvil starosta dr. Groš (německy): Milí spoluobčané! Pocit krvavé hanby, který jsme cítili my všichni, a zvláště já a tuhle pan kolega Baštýř, když jste se vzdávali našim prokletým nepřátelům v Karpatech a na Soči, pocit, který poněkud se zmírnil, když část těchto velezrádců vzala spravedlivou odplatu z rukou katů, pominul docela v této chvíli, když vidíme, že se vás vrátilo jen 315.
30.000 jsme vás vyslali postupně na bojiště, abyste slávou ověnčili znak našeho habsburského města a jen 315 se vás vrací. (Česky:) Děkuji vám, hoši, se srdcem dojatým, za tuto obětavost. Nemějte strachu! O pozůstalé těch z vás, kteří se nevrátili, bude postaráno. Obec zřídila 80 nových míst metařek, (Německy:) Nemohu lépe oslavili tento velikolepý den, než když vás vyzvu, abyste se se mnou pomodlili třikrát otčenáš a třikrát zdrávas Marjá za našeho císaře, (280 vojínů se nemodlí z náboženských důvodů.)
Potom se průvod seřadil, maje v čele oněch 300 vyzkoušených patriotů a kráčel do kasáren, jež byla pro osmadvacátníky zřízena v jednom křídle pankrácké trestnice, za zvuků »Maršálka Radeckého«, »Ó ty mé Rakousko««, »Prince Eugena« a jiných vlasteneckých pochodů...
témata článku:
Diskuze k článku „Pražské přivítání našich vojáků po vítězství Rakousko-Uherska v první světové válce“