Jaké by to bylo, kdyby husaři vyměnili koně za kola

Husaři za 100 let.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Husarská píseň za 100 let.

Teď paže vzhůru, šavle vzhůru
a »hurra« ať zní kolkolem,
ať dorazí až do azuru
a k slunci hromným hlaholeni ;
déšť kulí fičí kolem hlavy
a trubky úzkostlivě zní —
však husar kolo nezastaví —
jen dále v proudy bitevní!

A když i padnem’ zkrvavělí
v tom hrozném, hlučném zápole,
my útěchu tu smíme míti,
že dovedli jsme čestně mříti
ne na slámě kdes, na posteli,
však pod praporem, v kulobití,
se šavlí v ruce, na kole !

Hle, nepřítel se bázní chvěje
a děsí se jen pohledu,
své koule na nás marně leje —
ku předu, hoši, ku předu!
Až zhledne proud své krve rudé,
ta hradba jistě povolí,
a kulo naše letět bude
přes jejich chladné mrtvoly!

A když i padnem’ zkrvavělí
v tom hrozném, hlučném zápole,
my útěchu tu smíme míti,
že dovedli jsme čestně mříti
ne na slámě kdes, na posteli,
však pod praporem v kulobití,
se šavlí v ruce, na kole!

V tu chvíli matky naše asi
se každá modlí za syna,
i otec s pýchou vzpomíná si,
vždyť ví, že syn je hrdina;
i děvy naše tam se točí,
kde dunivých děl hučí hlas,
a k nebi pozvedají oči :
zda vrátí se v mou náruč zas?!

Ó, drazí, třeba zkrvavělí
jsme padli v tomto zápole,
tu útěchu vy smíte míti,
že dovedli jsme čestně mříti,
že v paměti my vás jsme měli,
když poklesli jsme v kulobití
se šavlí v ruce, na kole! . . .