Proč si žena v domácnosti nerozumí s pracující ženou a jak to změnit

Výdělečná žena a hospodyně si nerozumějí?

Je ku podivu, že je to skoro pravda. Proč?

Hospodyně, jakmile vstoupí do svatyně svého domova, zapadne tam jako zbloudilý do rašelinníku, neexistuje již pro ostatní svět. Doma je muž, kterého miluje, kterému se musí věnovat všechno myšlení, nejen práce. Vždyť je to z lásky!

Když pak přijdou po líbánkách děti, zapadne hospodyně ještě více do svých starostí a to už je docela k nevytažení. Teď teprve vlastně začíná pravá hospodyňská práce.

Není důležitější činnosti na světě, než prát plínky, převinovat a pak po šesti letech prát, převinovat a ještě vodit toho nejstaršího do školy a sklánět se s nim nad úlohami. Jakpak může maminka někam bezstarostně odejít, když se přece musí ptát několikrát za sebou, co je s úlohami, jaké jsou úlohy ?

Hospodyně byly a jsou stejné. Tak jako v minulých generacích.

Dcera úřednice přijde domů, maminka, která je ještě z těch starších, se nevžívá do nových okolností. Dcera má v hlavě ještě plno nezodpověděných dopisů a teď večeří, maminka při tom začne svoje úvahy o drahotě masa, které právě jí, co stojí kilogram a nač přijde deset deka, které jí dala k večeři, co stojí vajíčka, které právě jí v nudlích a jak spekuluje na zimní zásoby.

Dcera by se nejraději najedla klidně, má toho uvažování dost z kanceláře, chtěla by ticho, nebo nějaké legrační povídání, o tom, co je se sousedkami, co se podnikne o nejbližších svátcích, kam se pojede na weekend. Ale kdepak hospodyně! Plave ve svých starostech a ulevuje jí to, když je někomu sdělí.

Je to zase příčina k nedorozuměni dvou žen různého druhu. A pak ještě maminku napadne, Že má dcera, uštvaná v kanceláři, spravit punčochy bratrovi, tatínkovi a snad celé rodině, že to dělávala vždycky Jen děvčata a co to je dnes za svět! Hospodyně — matka nechápe, že se poměry nemohou měnit jen zpolovice.

Je to stále ta věčná otázka: otcové a děti — čili v našem případě — matky a dcery. Dnes více než kdy jindy stará generace s mladou si nerozumějí. A nesoulad, a napětí často velmi priostrené je stějné zaviněno oběma stranami. A přece, je toho třeba?

A na kom je, aby se přemohl, aby pochopil? Má to býti ta ustaraná maminka, či mladá dcerka? Milé dívky, vy všecky, které jen netrpělivě nasloucháte každodennímu povídání svých maminek, uvědomte si, že právě tyto starosti, jak upravit ten základ, ten vlastní provoz denního života, jsou vlastní náplní jejich života a že tedy jsou pro ně jistě velmi důležité.

Považte, že se nemohou vžít do vašeho duševního světa, protože je příliš odlišný od jejich vlastního. Považte, že jejich mozek, jejich obrazotvornost, jejich přizpůsobovací schopnost nejsou již tak živé a pružné jako u vás, mladých a dosud životem nevyčerpaných. Buďte shovívavější a úctyplnější ke svým maminkám, vy milé, dnešní dívčinky! Vždyť ony by pro vás všecko učinily, i když třeba dnes nerozumějí způsobu vašeho života a vaší nervositě!

A vy, maminky, smiřte se s tím, pracuje-li vaše děvče celý den výdělečně mimo dům, že splňuje tím už svůj úkol, že svoji práci dobře koná — a nežádejte na ní, pokud se sama do toho nežene, aby vykonávala ještě domácí práce, jako děvče, které nemá jiného zaměstnání.

Pracuje-li děvče stejné jako muž, bývá i stejné unaveno, jako muž. Něco jiného je, pracuje-li dívka jen určitou část dne, nebo je-li snad příliš lehkomyslná, a význam účelně prováděné domácí práce podceňuje! Pak je maminčina přísnost velmi na místě.

Ale při dobré vůli to dobře půjde na obou stranách, viďte! Jen je třeba si občas připomenouti a osvěžiti dobrá předsevzetí.