Černý kabinet aneb dávný začátek státem řízeného tajného sledování korespondence obyvatel

Něco o »Černém kabinetu«.

Označení »černý kabinet« povstalo asi ve Francii za Ludvíka XIV. a rozuměla se jím místnost k tomu určená, aby v ní tajně byly otevírány a obratně zase zalepovány dopisy, kteréž jednání mělo účelem vyzvěděti a na prospěch vládní zužitkovati privátní korrespondenci.

Ježto instituce souvisela úzce s dopravou, byl černý kabinet pokládán za pomocný ústav poštovní.

Ludvík XVIII. a Karel X. obraceli se na černý kabinet nejen aby se dovídali o státu nebezpečných rejdech, nýbrž aby vnikali také do soukromých poměrů rodinných, zejména aby byli zasvěceni do rodinných skandálních a většinou přísně tajených příhod a mohli jich bezpečně vykořistiti.

Černé kabinety byly po vzoru francouzském zřizovány také v Rakousku, Rusku a Prusku. Ovšem že takovýmto zřízením, jehož úlohou bylo pod záštitou autority státní porušovati tajemství listovní, byl hrubě urážen právní smysl obyvatelstva a poškozována osobní svoboda, každému státními zákony zaručená, nehledě ani k tomu, že černý kabinet byl zcela nedostatečné opatření proti piklům státu nebezpečným.

Jakmile počala veřejnost tušiti a větřiti, že dopisy v rukou pošty nejsou dosti bezpečny — přestala jednoduše svá nebezpečná tajemství poště svěřovati a doručovala je cestou soukromou.

Černé kabinety nezabránily ani revoluci z r. 1789, ani z r. 1830 a 1848, kteréž nebyly nejen odhaleny předem, ale jež nebyly ve vládních kruzích ani tušeny.

Také doprava dopisů, dosahující čím dále tím většího rozsahu, která počala vykazovati zásilek listovních do millionů, učinila černým kabinetům a tajné policii přítrž. Kdož by dnes mohl prohlížeti ty obrovské spousty dopisů denně dopravovaných?

Nedávná afféra vyšetřujícího soudce Lemerciera způsobila ve Francii rozruch a uvedla pověsti o černém kabinetu zase na denní pořádek. Vyskytovalyť se náhle stížnosti novinářů a vysoce postavených osobností, že se jim ztrácejí listy, nebo že docházejí opozděně.

Generální ředitelství pošt vyhlásilo, že není nijakého černého kabinetu, že však po zákonu musí býti dopisy vydávány soudci vyšetřujícímu, žádá-li toho, nebo žádá-li toho prokurátor republiky, konsulové v Orientě, policejní prefekti nebo úřady vojenské.