Seiji Noma - japonský tiskový magnát, který začal od nuly

Král magazínů v japonském kimonu.

Seiji Noma, král japonského tisku.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Mimo populární magazín vydává tento velkozakladatel ještě osm jiných, romány, magazín politicky sociální, ženský, pro řečníky, pro studenty a děti. Těchto devět magazínů má na 10 mil. čtenářů, čte je tedy každý pátý Japonec.

Seiji Noma je muž velmi originální. Pracuje v noci, ve dne spí, a nespí-li, zabývá se obyčejně šermem. Je úžasně houževnatý a umí vydělávati peníze. Na první dojem vidíme v něm vojáka, učitele, vše jiné, nežli obchodníka.

Je veliký a silný, má husté obočí, orlí oči a silný knír. Čítá 50 let, má měkký hlas, je zdvořilý, příjemný a dobrý řečník. Jeho devise: Učiniti Japonsko velikým. Nezná cizích řečí a málo západní kulturu. Dobře však je obeznámen s našimi novinami. Zná dobře »Pr. Ill. Zpravodaj«, »Hvězdu« a velmi se zajímá o naši revui »Evu«. Za své vzdělání vděčí čínským a japonským klasikům, stále studuje.

Začal jako učitel a vyrostl nad své poměry. Stará státní morálka je mu vrozenou, rodina a císař jsou mu nade všecko. Věří, že Japonsko nemá dosud světového postavení, jaké mu právem náleží. Japoncům stačí dle jeho úsudku orientální kultura, stojí proti importované morálce cizích náboženství. Přeje si, aby mládež toužila po nej vyšším a dle toho také se vychovávala.

Začal s prvním magazínem bez peněz a přátel, v telefonním seznamu hledal prvního nakladatele. Začátky byly těžké, ale vytrvalost Nomova bezpříkladná. Přiznává se, že šerm je jeho nejmilejší zábavou od let, že potloukl mnoho lidí, že také mnoho pil rýžový alkohol, že miloval ženy, které neměl milovat, a že hřešil silně proti zásadám dobrého vychovatele.

Nyní je ovšem zcela jiný. Otec jeho byl dobrým šermířem a tím se vysvětluje, že syn zdědil po něm tyto vlohy. Zkusil v dětství mnoho bídy, byl i ve vojenské akademii, kde propadl. Potom se stal učitelem, v Tokiu poslouchal kursy pro učitele středních škol a složil zkoušky. Oženil se s učitelkou a byl povolán za asistenta císařské knihovny. Tam se v něm vznítila myšlenka vydávati periodické časopisy. Jeho hlavními spolupracovníky byli hoši do 20 let.

Hlavní zásady jeho činnosti jsou: dokonalá spolupráce, jedna duše v mnoha tělech, upřímnost a vytrvalost, iniciativa a tvrdá práce.

V jeho kancelářích pracují většinou mladí hoši, dobře vychovaní a plní ctižádosti. Trvalo dlouho, nežli se naučil kupovat, prodávat a inserovat. Stará se stále o zvýšení odběratelů, zlepšuje obsah svých magazinů. Mimo to propaguje klasická díla domoviny, aby byla přístupna i nejchudším lidem. Žije v souladě se svou ženou, která mu je dobrým pomocníkem.

Pravý selfmademan a zároveň dítě štěstí. Měl dva syny, z nich jeden zemřel, druhý čítá 18 let. Nyní je sám presidentem nej rozšířenějších deníků v Tokiu. Zná psychologii lidu a to mu velice prospívá. Své magazíny stále rozšiřuje, ale ceny nezvyšuje. Tím způsobem úplně ovládl knižní trh japonských magazinů.

Nakonec několik číslic, z kterých je patrna velikost jeho vydavatelských podniků:

Spotřeba papíru 1,780.408 rysů. Spotřeba tiskací barvy 890.240 liber (445.120 kg). Zaměstnává 46.960 pracovníků. Přes 10 milionů lidí jsou stálými čtenáři jeho různých sborníků. K rezesílání jeho různých tiskovin je třeba měsíčně 200 vagonů. Plocha jeho inserce v různých japonských novinách činí 1400 stránek nebo 2,350.000 řádků.