Zdravotní rizika spojená s telefonováním

Ohrožuje telefonování lidské zdraví?

Užívání telefonu nabylo v posledních několika letech netušených rozměrů, a pravděpodobně bude počet účastníků stále stoupat.

Za dnešního rozvoje obchodu a všech oborů lidské činnosti stal se telefon nepostrádatelným dorozumívacím prostředkem. Ale již od zavedení telefonu ve veřejné užívání tvrdili mnozí často telefonující účastníci, že telefonování působí nepříznivě na zdraví telefonujícího. V následujícím si povšimnem, jsou-li obavy tyto opodstatněny.

Nejčastěji slýchanou stížností do telefonování je, že činí člověka nervosním. Častější volání k telefonu, mnohdy z malicherných příčin, neb dokonce vinou nesprávného spojení, samo stačí, aby vyvolalo jistý duševní nepokoj; pronikavý zvuk zvonku a časté vyrušení z práce vyžadující celou pozornost dovedou člověka majícího citlivé nervy značně rozrušit.

Čekání na určité spojení dovede také přivést citlivého člověka do stavu jisté nervové podrážděnosti, která jej obyčejně strhne k různým ne zrovna vybraným slovům adressovaným personalu centraly; mnohý z nervosních telefonujících se již ocitl v konfliktu s trestním zákoníkem pro urážku úřední osoby učiněnou touto neobvyklou cestou.

Podrážděním je vinno v nejvíce případech dlouhé čekání, které — hlavně je-li na spěch — dovede i jinak zcela klidného člověka přivésti z duševní rovnováhy. Jest ale ještě celá řada jiných okolností, které stupňují nervosní podráždění. Je to čekání ve stoje, při kterém brzy umdlí nohy, držení sluchátka, které vysílí paži, a konečně napjaté poslouchání, které zaujme veškerou pozornost pro sebe.

Mimo to bývá telefonní přístroj umístěn obyčejně na místě, které není na dlouhé čekání zrovna zařízeno; bud bývá to úzká a tmavá chodba neb nevětraná komůrka, v níž díky plynovému nebo žárovkovému světlu panuje veliké horko. Telefonuje-li se za takovýchto podmínek, pak se opravdu nemůžem divit, že se úředník mající na starosti telefonní přístroj stane nervosním.

Tam, kde je možno telefonovat pohodlně, pomocí přístrojů vhodně umístěných na psacím stolku, se tato typická nervosa neobjeví. Při telefonování možno klidně sedět, ruku se sluchátkem pohodlně opřít, a během čekání pohodlně číst. Agenda telefonických central se neustále zlepšuje a zrychluje, a stížnosti na dlouhé čekání a nesprávná spojení jsou stále řidčí.

Mnoho lidí se obává telefonování ve veřejných místnostech, kde k apparatu telefonnímu má každý přístup ze strachu před nákazou. Úplně popřít se možnost přenesení nakažlivé nemoci telefonním přístrojem arci nedá, avšak je přec jenom velice skrovná, skrovnější než kde jinde.

Vzpomeňme si jenom na způsob života v hostinci nebo na dráze! Kdybychom se úplně padali strachu před bakteriemi, přestal by za krátko veškerý lidský styk. Vezmem-li do ruky držadlo sluchátka veřejného telefonního přístroje, je to asi totéž, jako když otevřeme klikou dveře hojně navštěvované kavárny, s tím pouze rozdílem, že styk trvá poněkud delší dobu.

Dále bylo tvrzeno, že stykem sluchátka s uchem možno přenést různé kožní nemoci. Zůstalo však při pouhém tvrzení bez příkladu; lékaři nekonstatovali dosud ani jediný podobný případ. Mimo to napadne kožní nemoc ucho jen velice zřídka.

Nejvážněji bylo poukazováno na mikrofon přístroje jako na sídlo různých choroboplodných zárodků. Při mluvení, chrchlání a kašlání strhuje s sebou vzduch násilně vyrážený při kašli drobounké bublinky slin a hlenu. Kapičky tyto se průběhem telefonování nahromadí na nálevce mikrofonu; byla-li telefonující osoba stižena tuberkulosou neb difterií, pak je po ukončení telefonického rozhovoru zvuková nálevka mikrofonu nakažena bakteriemi zmíněných nemocí.

Za účelem desinfekce mikrofonů byla sestrojena celá řada desinfektorů; praktické pokusy však ukázaly, že jsou úplně zbytečné. Bublinky hlenu ulpí na nálevce mikrofonu velice pevně, a není je možno slabým pohybem vzduchu způsobeným následujícím mluvením rozprášit do vzduchu a tak přenést nákazu na mluvícího. Desinfikovat telefony není tedy zrovna nutno. Ovšemže se bude vždy doporučovat veřejné telefonní přístroje, s nimiž kdokoli může přijít ve styk, když ne desinfikovat, tedy aspoň důkladně čistit, jako to provádíme se všemi věcmi, s nimiž jsme v neustálém denním styku.

Na první telefonní přístroje stěžovalo si telefonující obecenstvo neustále. Stížnosti ty týkaly se hlavně nepříjemných vedlejších zvuků, které povstávaly v telefonu následkem užití nedokonalých mikrofonů, a slabé reprodukce zvuku. Sluch byl při telefonování značně namáhán; napjatá pozornost na každé slabě slyšené a přerušované vedlejšími zvuky slovo přivedla záhy celý sluchový organ z rovnováhy. U osob zaměstnaných výhradně u telefonu byly pozorovány časté sluchové hallucinace, pocity nepříjemného tlaku a stísněnosti, a ponenáhlu dostavila se v četných případech i nedoslýchavost.

Zavedením dokonalých mikrofonů a telefonů byly výše zmíněné vady odstraněny. Dnes jsou poruchy sluchového organu povstalé telefonováním pravou vzácností.

Velice častými jsou při telefonování úrazy způsobené elektrickým proudem. Nejedná se tu ovšem o proud užívaný při telefonování; jeho intensita je příliš nepatrná, než aby mohla způsobit nějakou vážnou poruchu zdraví.

Úrazy povstávají tenkrát, vnikne-li do telefonního drátu proud o velké intensitě, přetrhne-li se na př. drát elektrické uliční dráhy a dotkne se blízkého telefonního drátu. Jiný případ nastává za bouře, kdy se do telefonní sítě může vybit atmosférická elektřina v podobě blesku. Případ ten je dosti častý. Přihodí se jmenovitě tenkráte, když telefonistka hledí provésti spojení se vzdáleným místem, kde se zrovna chystá k bouři. V obou těchto případech se jedná o pravou elektrickou ránu nebezpečnou nejen zdraví, ale i životu.

Mnohdy se dotkne telefonistka neopatrně vodivých kovových součástí; elektrický proud prošedší náhle tělem vyvolá leknutí, jež může mít vážné následky.

Někdy se stává, že abonent čekající na spojení s telefonem určitého čísla nedočkavě zatočí klikou signalového přístroje ještě v tu chvíli, kdy je telefonistka konající službu ještě vepjata. V tom okamžiku proudy vyvolané otáčením elektromagnetického přístroje vyvolají v telefonu telefonistky silnou ránu podobnou výstřelu, jež působí velice zhoubně na nervovou soustavu.

Nehodám těmto se snadno zabrání všeobecným zavedením podzemního telefonního vedení, a zbytečné otáčení kliky signalového přístroje se zamezí tím, že se přístroj nahradí žárovkovým signalem; methoda tato se v mnohých městech dobře osvědčila.

Telefonování může, jak jsme poznali, skutečně ohrozit lidské zdraví, v některých případech i vážně.

Prostředky tomu bránící jsou známy a také zaváděny. Vážně ohroženy jsou pouze telefonistky. Telefonující obecenstvo není dnes vydáno takořka žádnému nebezpečí; u obecenstva je to spíše strach před nehodou, před onemocněním, než nehoda sama.

Poznámka Bejvávalo.cz: pokud vás zaujala kresba telefonu na začátku článku, tak si jeho popis můžete přečíst zde.