Indické souboje slonů, zábava pro lidské diváky i přihlížející slonice

Zápasy slonů v Indii.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Zápasy se slony

V Indii jsou již od tisíciletí oblíbeny zápasy se slony.

Skoro každý indický velmož má slona určeného a cvičeného výhradné k zápasům. Každý slon určený k zápasům má k obsluze zvláštního »mahuta« (řidiče), a určitý počet štolbů. Vydání s tím spojené páčí se na 5—6 tisíc korun ročně.

Rozumí se, že arena k zápasům těchto tlustokožců určená, jest zvláště důkladně stavěna. Půdorys areny jest obdélník. Na obou užších stranách areny jsou velké brány s důkladnými veřejemi. V celé zdi dokola jest vždycky asi každých dvacet kroků úzký otvor, jímž může proklouznouti člověk, rozzuřeným slonem pronásledovaný.

Uprostřed areny jsou postaveny dvě tribuny: na jedné stojí ředitel zápasů a druhá hraje důležitou úlohu při útoku slona proti koni.

Nejdříve je boj slona proti slonu.

Zvířata osedlaná a každé se svým mahutem na vysokém sedle — jsou na koncích areny současně zbavena pout na předních nohou. Když projevují dostatečnou zuřivost k zápasům, seskočí mahuti se sedel, což je znamením, aby zvířata zbavena byla i pout vzadu.

Jak se to stane, sloni se na sebe vrhnou. Jsou tak vycvičeni, že neužívají v zápasu ani chobotu, ani klů. Trkají se pouze. Za chvíli se pustí, ženou se arenou a dají se do sebe znova. Jejich zuřivost stoupá. V určitou chvíli na rozkaz ředitele zápasů jest vypálena rána z děla, zvířata polekána ustoupí a jsou ihned od mahuta a kuliů spoutána.

Mnohem více rozčilující jest zápas další, ve kterém vždy 10—12 zápasníků slona dráždí, podobně jako tomu jest v býčích zápasech španělských.

Rozzuřené zvíře jest od obskakujících jej zápasníků bodáno dlouhými bodly a drážděno až k běsnosti.

Náhle vyhlédne si slon ze zástupu jednu obět a vrhá se vpřed. Jediná spása napadeného spočívá v útěku. Prchá k nejbližší díře ve zdi, táhna kopí za sebou. Slon shrben, uchopí kopí, zlomí jej jako sirku a zatím pravidelně jeho protivník otvorem ve zdi zmizel.

Ovšem, stává se často, že zápasník jest dostižen a potom zaplatí svou odvahu životem, není-li v čas vypálena opět rána z děla, což slona vždy na chvíli ohromí a zarazí.

Zápasy končí honbou slona na koně s jezdcem v sedle.

Sotva slon koně spatří, hned se naň vyřítí. Ale kůň v běhu slona předčí, a oklikami kol věží uvnitř areny slonu uniká.

Jest zajímavo, že k těmto zápasům jsou voděny také na podívanou sloní samice, které s neobyčejným interesem a s pravým sportovním rozčilením zápasy sledují.