Překvapivé výhody námořních lodí z vlnitého plechu

Lodě o vlnitých bocích.

Zdokonalování ve stavbě lodí za účelem dosažení větší rychlosti musí se díti dvojím směrem, a to jednak zesilováním hnacích strojů, jednak zmenšováním odporu lodního tělesa proti pohybu, tedy hlavně tření jeho o vodu.

Znamenitým pokrokem v tomto směru je nedávný patent Angličana Ericson-a, totiž bočné lodní stěny nikoli rovné, hladké, nýbrž podélně zvlněné.

Pokusnou první loď postavil Ericson o dvou takových vlnách as 1,2 m šířky a 0,3 m hloubky.

Když shledal, že odpor její při pohybu je as o 15% menší než u obyčejného tvaru lodního, postavena loď větších rozměrů a zkoušena se stejně velkou o stejně silných strojích, avšak o hladkých stěnách.

Shledáno tu, že při výkonnosti strojů 100 HP a hodinové rychlosti 17 km loď soustavy Ericson-ovy uvezla 410 t oproti 350—360 t lodi obyčejné, tedy o 15—17% víc.

Překvapující tento výsledek lze vysvětlit tím, že podélné žlábky ve stěnách lodních jako kanály přivádějí lodním šroubům vodu a zamezují tak u šroubů tvoření se víru, jenž zmenšuje jeho výkonnost. Mimo to je loď soustavy Ericson-ovy daleko stabilnější oproti kymácení, neboť postranní žlábky a hřbety brzdí její výkyvy, a i zvlněné stěny jsou daleko pevnější než stěny hladké, čímž vzniká i dosti značná úspora váhy lodního tělesa, jež činí 2—5%.

Každým způsobem značí Ericson-ův patent, osvědčí-li se i jinak ve všech směrech, nepopiratelný pokrok v lodním stavitelství.