Jak ve světě plném lží vychovávat děti k pravdomluvnosti

Pravdomluvnost.

Motto: Všecko do času, pravda na věky. Jablonský.

Co všecko se v hesle tomto kryje. Ano, pravda jest krásná, jest i vznešená, vedouc člověka po cestách ctnosti.

Pozorujme jen, jaké úcty a vážnosti požívá člověk pravdomluvný a srovnejme jeho osud s osudem člověka lháře a seznáme, že brzy, příliš brzo přináší lež klatbu, pravda pak požehnání. Lhář má zřídka kdy upřímného přítele a také zde vážnost a důvěru jeho pozvolna ztrácí. Lži jeho nemají po čase úspěchu, ba se ho konečně všecko straní i kdyby pravdu mluvil. Velice dobře charakterisuje povahu lži i ta okolnost, že lež na jiném se ani lháři nelíbí.

A přece celý společenský náš život jest velikou lží.

Dnes i ti, kteří nestojí právě na nízkém stupni mravnosti, se vší vážnosti tvrdí, nelze se obejiti v životě současném beze lži. Obcházení pravdy a lež z nouze považují se všeobecně za dovolenou věc. V takovém ovzduší jsou dnes naše děti odchovávány a takovými zásadami kojeny.

Co jest pak platno, že se ve škole učí ctíti a milovati pravdu, když hned na to doma jsou příbuznými neb někým ze služebního personálu nabádání ke lží! Jak se to v jejich malém mozku srovnává, když vidí lichotivé a přemrštěné vítání přijde-li návštěva a když odejde — slyší hned pomlouvání, nevlídné posuzování a třeba posýlání ke všem rohatým.

Nemysleme, že tomu dítě nerozumí, protože mlčí. Nikoli! Ono jest zaraženo nesrovnalostmi, které zvláště dobře vyciťuje, neboť již od přírody je pravdomluvné a často svým nevinným povídáním prozradí dospělým to, co jim nezřídka nebývá milým.

Zpozoruje-li dítě, že otec neb matka lhou, snaží se přemýšleti o důvodech jejich počínání a ač rozum jeho na to dosud nestačí, přece mimoděk ale jistě vstupuje dítě do jejich šlépějí, proto že oba jsou jeho živým vzorem.

Ano, dítě z počátku nechápe a nerozumí proč se vše, co je pravdou, říci nesmí, ale po čase nápadně krátkem naučí se i této ohyzdné nectnosti a pokrytectví. Kdo tedy je zde příčinou, že mladá duše bere úhonu? Nikdo jiný, leč dospělí.

Proto vy, kteří jste povoláni děti vychovávali, buďte jim vzorem jasným, příkladem zářivým a mocným, příkladem pravdomluvnosti a také nestrpte u dítěte ani stínu lži, jeho srdce budiž pro Vás otevřeny jako studnice křišťálové čisté vody. Kdo děti své opravdově miluje, jistě bude chtíti, aby byly pravdomluvny.

Kdo chce ze studnice duší svých dětí vážiti pramen nezkaleného potěšení a občerstvujících nadějí, ten ať sáam jako vzor a příklad pramene toho lží nezkalí, ať sám pravdu před dítětem hájí a lež na jiných tresce (služebný personál). Sem patří požadavek, aby před dětmi se ani o tak zvané společenské lži — za nezbytné zlo považované — nemluvilo. I ta je stejně jako lež vůbec nákažlivá. Ano, lež možno přirovnati nejhroznější nákaze, která dnešní společnost prostoupila skrz na skrz. Lež možno dále přirovnati pleveli, který dusí veškeré dobré vlastnosti dítěte.

Proto zodpovídejme přísně dle pravdy každou otázku dítěte a je-li choulostivá a dítě jí buď nerozumí neb zvěděti nemá, pak ji prostě nezodpovězme ; ale nikdy nelžeme.

Nelze-li dítěti pravdu říci, odpovězme, že nemá býti tak zvědavé, že že maminka a tatínek to také nevěděli, když byli ještě malí, ale že se museli pilně učit, aby se všemu naučili a všecko pochopili. Byť bychom před dětmi, co pravdou jest, vždy neřekli a z jistých důvodů říci nesměli, pak aspoň to, co mluvíme se prozatím pravdou zdáti musí.

Vždyť pravda mohla by býti někdy surovostí anebo neslušností tam, kde je nemístna.