Proč bychom měli jíst nový zdravotní vápenatý chléb

Pečení chleba v peci.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Nový chléb.

Výživná cena potravin určována do nedávné doby pouze z obsahu t. zv. hlavních výživných součástí, to jest proteinu, tuku a uhlohydrátů, se zvláštním zřetelem na kalorickou mocnost těchto látek.

Nejnověji však zdůrazňují badatelé potřebu, aby potravina pro lidské tělo obsahovala také dostatečné množství látek nerostných ve formě „výživných solí“.

V obvyklých potravinách přijímá lidské tělo dostačující množství fosforu, vápníku, hořčíku a železa. Hořčíku dostává tělo dokonce ve množství přílišném. Každodenní naše strava, na př. chléb, rýže, brambory, maso, je však chudá jednou z nejdůležitějších a nejpotřebnějších těchto látek, vápnem.

Vápník je nezbytný nejen pro kosti a zuby, ale i pro všechny důležité orgány schránky lidské, nevyjímaje mozek. Nejméně vápníku mají zapotřebí svaly, kromě srdce ; a právě svalové maso chudé Vápnem ze zvířat požíváme. Pes instinktivně hradí svoji potřebu vápna požíváním kostí, přestože mu jich kousání dá dosti práce.

Dle nejnovějších výzkumů mnichovských professorů R. Emmerich-a a dra O. Loew-a je tělu lidskému třeba dodat denně aspoň 1 g vápna, neboť značná část jeho vychází opět v moči a výkalech. Bylo zjištěno, že při nedostatečném přívodu vápna vyměšoval člověk této látky více než jí byl přijal v potravě, a to na útraty kostí.

Obsah vápna v krvi zůstal nezměněn ; nezbytnou jeho dávku dodávají na vyrovnání vždy kosti. Při stálém nedostatku vápenaté stravy utrpí však na konec celá tělesná soustava a ovšem zmírní se i činnost duševní.

Dle pozorování jmenovaných badatelů dostává na př. německý voják v denní dávce 750 g chleba, 150 g masa a 125 g rýže (brambory, hrách), se zřetelem na 1 Z pitné vody a ½l piva úhrnem 0,519 g vápna a 0,749 g hořčíku. Vápna přijímá málo, hořčíku příliš.

Potřebu zvyšovat dávku vápna pro tělo zjišťovali Emmerich a Loew praktickými pokusy a dospěli k názoru podporovanému vědecky i prakticky, že vápno v lidském těle zvyšuje odpor proti nemocem, především proti infekčním, že zvyšuje schopnost tělesné i duševní práce, brání nervositě, křivici, krtičnatosti, nemocem zubním, že je podmínkou pro zdárný vzrůst dítek a pro dobrý stav těhotných žen.

Ve své léčebné praxi předpisovali třikrát denně po plné čajové lžičce chlóridu vápenatého do kávy, čaje, polévky, pitné vody, a to z roztoku, jenž byl utvořen ze 100 g krystallické této soli v 0,5 l destillované vody. Dodržováním tohoto receptu mělo se denně dostat tělu 1½ g chloridu vápenatého.

Pronikavá hořká chuť tohoto roztoku byla však na závadu, a rozhodnuto proto dodávat potřebnou dávku této soli lidem ve výrobku pekařském, především ve chlebě. Nový dietní tento chléb jest již v Německu předmětem výroby a jeho výrobci slouží specielní mouka „calcifarin“, jež je produktem z čisté žitné mouky, jíž bylo ve výrobním postupu přidáno takové množství chloridu vápenatého, aby 5% této mouky s 95% mouky obvyklé dalo chléb o předepsaném’ množství vápna.

Mouka tato není však pouhou mechanickou směsí žitné mouky a vápenné soli, nýbrž spíše chemickou sloučeninou moučného škrobu a vápenné soli. Známá vlastnost vápenatých solí, hygroskopičnost, se v tomto produktu neuplatňuje; mouka naopak je sušší (9—10% vody) než obyčejná (15% vody).

Chléb tento má, jak již bylo řečeno, vědecké oprávnění; na čtenáři ovšem bude, má-li mít lepší budoucnost nežli spousta různých chlebových specialit, o kterých se často píše, které však nikdo nekonsumuje. V Německu se dělá vápenatému chlebu hojně reklamy a je také lékaři doporučován.