Středověký »soud boží« — rozhodnutí zbraní rytířskou
Dva sokové se střetli a předstoupili před soud ve své při. Důkazy pravdivosti i pravděpodobné okolnosti byly na obou stranách rovné váhy.
Oba uvedli týž počet svědků zcela čestných — komu tedy nyní za pravdu dáti? — Osoba nějaká podezřelá byla ze strašného zločinu. Dovolávala se Boha u vědomí své neviny. Vše zdánlivě svědčilo proti ní, ale cit lidem pravil, že by ta osoba mohla býti přece nevinná. Co nyní počíti?
V případech takových utíkáno se druhdy k zvláštním soudům tak zvaným božím, nazvaným podle toho, že v nich Bůh sám měl rozhodnouti o právu jedné strany, o vině neb nevině obžalovaného.
»Bůh sám budiž soudcem mými«
Se soudy takovými setkáváme se u národů téměř veškerých, ve středověku nejvíce u Němců, odkudž zase k jiným národům se dostávaly. Rozhodnutí taková přiváděna způsobem různým, vždy však to bývaly soudy slavnostní, toliko za zvláštních příležitostí konané.
Známo jest ku př. vážení a potápění čarodějnic, soud ohněm a křížem. Mezi osobami stavu rytířského rozhodováno ponejvíce zbraní. Sokové se utkali v zápas a bojovali na život a na smrt — poražený byl zároveň dle svědectví božího vinným a propadnuv životem propadl i ctí a statkem.
Na velikém obraze našem viděti takovýto smrtelný zápas — soud boží — mezi rytíři na nějakém hradě za účasti četného diváctva — zvláště dámského. Vše svědčí o zápasu neobyčejně krutém — svědkové zápasu sledují vše s horečným zájmem.
Chvíle trapného napjetí — smrtelné rány dopadají na údy brněním kryté — a za mžik bude božím soudem rozhodnuto.
Vítěz bude uvítán, poražený nebude oželen, neboť podle soudu božího nehájil věc spravedlivou a sám rouhavě vyzýval Boha proti sobě!
témata článku:
Diskuze k článku „Spravedlnost ve středověkém stylu aneb soud boží“