Nové francouzské rychlopalné polní dělo.
Ve francouzské sněmovně jednalo se před několika měsíci o změnách organisace dělostřelectva.
Ve svém výkladu uváděl ministr vojenství důvody pro přijetí vládního návrhu, z nichž nejzávažnějším byl onen, že je francouzské dělostřelectvo početně slabší nežli německé. Každý francouzský armádní sbor vládne sice skoro týmž počtem batterií polního dělostřelectva jako sbor německý (23 batterií ve sboru armády francouzské proti 24 batteriím ve sboru armády německé), avšak francouzské batterie sestávají jenom ze čtyř děl, kdežto německé ze šesti.
Je jasno, že je francouzská armáda v početní nevýhodě 52 děl pro každý armádní sbor. Příčina vězí v tom, že německé dělostřelectvo podrželo svůj starý materiál z r. 1896, kdežto ve francouzském byl počet děl v batterii snížen ze šesti na čtyři. Dosud si však ve Francii nad touto početní převahou německého dělostřelectva hlavu nelámali, neboť rychlopalné francouzské dělo ráže 75 mm podle všeobecného přesvědčení daleko předčilo polní dělo německé. Bylo bez odporu ve Francii uznáváno, že francouzská čtyř-dělová polní batterie může s výhodou čeliti německé batterii o šesti dělech.
Nyní není již tento náhled ve Francii jednomyslný, poněvadž Německo nahradilo svůj dělostřelecký materiál z r. 1896 děly rychlopalnými. Značný počet osvědčených vojenských odborníků, zejména německý generál Rohne, srovnávající novou německou výzbroj dělostřeleckou s francouzskou, uvádí, že nové dělo německé se alespoň vyrovná francouzskému, ba je v mnohém ohledu i předčí.
Toto tvrzení, snad poněkud odvážné, jak bude lze posouditi podle dat, jež v dalším uvedeme, způsobilo pochopitelně jakési znepokojení ve vojenských kruzích francouzských, jež záhy dalo vznik myšlence zvýšiti počet děl přidělených armádnímu sboru, která se vtělila v návrhy dvou zákonů, z nichž jeden byl podán vládou, druhý poslanci. Byla položena otázka, je-li výhodnější omeziti se zatím, aby se vyrovnala početní slabost francouzského dělostřelectva, na rozmnožení počtu batterií, nebo vrátiti se prostě k batterii o šesti dělech, jaká byla dříve, pokud se užívalo materiálu z roku 1890, a jaká je podnes v armádě německé. O této otázce bylo dlouho rokováno a uvažovány výhody i vady jak batterie o čtyřech, tak o šesti dělech. Konečně sjednotila se většina sněmovny na podržení batterie o čtyřech dělech, avšak podle návrhu vlády a většiny velitelů dělostřelectva na rozmnožení počtu batterií o nových 140.
Přes toto rozhodnutí neustávají ve Francii hlasy odborníků, projevující jiný náhled. Je-li prý rozmnožení počtu batterií prostředkem čeliti ať již skutečné, nebo i jen domnělé podřízenosti francouzského dělostřelectva, dlužno přece uvážiti, že ono rozmnožení je značným zatížením rozpočtu, jelikož je nutno rozmnožiti zároveň mužstvo i rámcová oddělení, což prý bude těžko vykonati, neboť nutno pak, poněvadž skutečně nelze více lidi na vojnu odváděti, požadovati doplněk na odděleních jiných druhů zbraně. K použití takového prostředku zdála prý se nutiti vážná situace, ale až se mysli opět uklidní a strach z hrozící války s Německem ustoupí poněkud do pozadí, bude možno se tázati, zda prostředek byl vskutku nutným, zda nebylo by v každém ohledu lépe hledět vydobýtí ztracenou převahu, zmizela-li prý skutečně úplně, zdokonalením výzbroje, aniž by bylo třeba rozmnožiti počet děl v batterii anebo utvořiti nové batterie.
Nemá prý se ztráceti se zřetele, že dělostřelectvo se uplatňuje jenom střelbou a že mnoho děl v batterii o malé výkonnosti značí velikou mrtvou váhu, kterou lze zmenšiti vyloučením několika kusů, možno-li zvýšiti vydatnost střelby zbývajících děl. V tom případě dosáhlo by se dvojí výhody: jednak snížení počtu mužstva a pak možnosti zdokonaliti, aniž by se rozmnožil počet vozidel u batterie, zásobování děl střelivem, a to nahrazením vyloučených děl muničními vozy. To prý je ostatně cesta, jež byla nastoupena v r. 1897, když byla zavedena rychlopalná děla.
Tenkráte, když byla zavedena ona nová výzbroj, jež mohla být té doby právem považována za v každém ohledu vyhovující se zřetelem na novou taktiku válečnou, poskytl plukovník Deport, tehdy ředitel strojírny v Puteaux, a dělostřelecký setník Sainte-Claire Deville, který v díle Deportem započatém pokračoval, dělostřelectvu francouzskému takovou převahu prostým zdokonalením zbraně i ostatního materiálu, že neváhalo se ani okamžik, aby se snížil počet děl v batterii ze šesti na čtyři.
Panovaloť přesvědčení, že i takto zmenšená batterie může bojovati vítězně proti německé batterii o šesti dělech. Situace se ovšem do jisté míry změnila nedávnou záměnou staré výzbroje německé za výzbroj rychlopalnou. Je však nyní skutečně nutno, jak mnozí tvrdí, aby byla zjednána početní stejnost s dělostřelectvem německým a tak ospravedlněno značné a nákladné rozmnožení dělostřeleckého materiálu francouzského, jež by nutně mělo v zápětí znovuzřízení batterií o šesti dělech?
Aby si o tom i čtenáři mohli učiniti úsudek, uvádíme dvě tabulky, v nichž jsou sestavena hlavní data o současném dělostřeleckém materiálu francouzském i německém.
Dělostřelecký materiál francouzský:
Ráže rychlopalných děl ... 75 mm
Váha střely plněné kulkami (šrapnelu) ... 7,24 kg
Počáteční rychlost střely ... 530 m
Váha výbušné střely (granátu) ... 5,3 kg
Rychlost střelby ... asi 20 ran za minutu
Váha lafetty ... 1140 kg
Váha celého děla se 24 náboji v kolesně ... 1870 kg
Váha muničního vozu s 96 náboji ... 1960 kg
Dělostřelecký materiál německý:
Ráže rychlopalných děl ... 77 mm
Váha střely ... 6,85 kg
Počáteční rychlost ... 465 m
Rychlost střelby: nejvýše 10 ran za minutu Váha lafetty ... 945 kg
Váha celého děla (s kolesnou) ... 1770 kg
Váha mun. vozu s 88 náboji ... 1830 kg
Ze srovnání vyplývá, že pokud se týče hybnosti, zdá se být německé dělostřelectvo na první pohled ve výhodě proti francouzskému, poněvadž jak lafetta, tak i kolesna i muniční vůz jsou lehčí. Avšak tato výhoda je jen zdánlivá, neboť jak na pochodu, tak i za sestavování bitevního řetězu, kdež vystupuje otázka pohyblivosti plnou svojí vahou, musí zůstati mužstvo na svých sedadlech. Jelikož pak obsluha německého děla čítá 10 mužů, z nichž 5 se dopravuje na děle a 5 na muničním voze, kdežto dělo francouzské potřebuje k obsluze toliko 6 mužů, dopravovaných po 3 na každém z obou druhů vozidel, zdá se, že spíše převaha hybnosti je na straně francouzské.
Nepřihliží-li se k otázce ochranného pancíře, jehož tvar i rozměry jsou u německého děla lépe vyřešeny, lze prý říci, že v každém ohledu co do výkonnosti střely, rychlosti obsluhy a střelby, snadnosti míření a stability děla při výstřelu je rychlopalné francouzské dělo ráže 75 mm dosud výhodnější nežli rychlopalné dělo německé.
Zvláště rychlost střelby, již možno dosáhnouti francouzským dělem, je prý alespoň dvojnásobná rychlosti střelby děla německého. Záleží to zejména v tom, že Němci stále užívají náboje, sestávajícího ze dvou samostatných částí: patrony, naplněné prachem a opatřené zápalkou, a střely. Až Němci zavedou jako Francouzi náboj z jednoho kusu, což ostatně hodlají učiniti, dosáhnou ovšem také střelby rychlejší. Přes to však, i když se prý pustí se zřetele snadnější obsluha i střelba kanonu francouzského, má prý dělo francouzské následkem větší výkonnosti střely převahu asi 25 až 30 procent pro jednotlivý výstřel nad dělem německým.
Z toho ovšem nevysvítá, že by se mělo rychlopalné dělo francouzské považovat za vrchol dokonalosti a proto nedotknutelné. Toho náhledu není ani jeho tvůrce plukovník Deport. Denní používání děla ku cvičeni, jakož i střelba do terče a osadní války francouzské ukázaly různé vady mající příčinu hlavně v jeho příliš veliké váze a nedostatečném obrnění. Plukovník Deport snažil se zmírniti chyby, odstraniti vady a zároveň zjednodušiti výkony při nabíjení a zvýšiti rychlost střelby, čímž ovšem vydatnost děla velice stoupá.
Výsledkem těchto studií je nové rychlo-střelné dělo ráže rovněž 75 mm, jež dal sestrojiti ve strojírně Saint-Jacques v Montluçon, o němž v následujícím podáváme stručnou zprávu. Dělo to vyznačuje se následujícím. Závěra s excentrickým šroubem je táž jako u dosavadního rychlopalného děla, avšak byla učiněna polosamočinnou zvláštním zařízením, jež vyhazuje vystřelené nábojnice při couvnutí závěry. Náboj vpravuje se do hlavně, když se závěra pohybuje opět ku předu, načež se závěra samočinně uzavře. Nabíječ sám střílí, čímž jest odstraněno dorozumívání mezi nabíječem a střelcem, jež je dosud nutno.
Při dostřelování udílí nabíječ hlavni dělové náležitou elevaci zvláštní klikou, kdežto při střelbě postupné zastává tento úkol velitel děla. Ten jest za tím účelem na sedadle v pravo, kterážto poloha mu zároveň umožňuje dozor na mužstvo při děle i kolesně, a je při tom pancířem velmi dobře chráněn od nepřátelské střelby. Dosavadní místo velitele děla nebylo naproti tomu nikterak chráněno, tak že by. byl velitel záhy skolen. Tímto zařízením obsluhy děla odstraňuje se střelec, tak že se obsluha děla zmenšuje na pět mužů místo šesti.
Ochranný pancíř byl tak upraven, aby poskytoval mužstvu pokud možno dokonalou ochranu. Za tím účelem není spodní štít upevněn na posouvající se hlavni dělové, nýbrž je spojen s konci nápravy, čímž se odstraňuje veliká mezera mezi pancířem a koly, jež jest u děl dosavadních. Spodní štít je na spodu opatřen pružnou ostruhou, sloužící k zakotvení děla, která, jakmile vyjde první rána, zaryje se do půdy.
Horní část pancíře sestává ze čtyř plechových stěn: z přední stěny silné 5 mm, lomené střechy 3 mm silné a postranic, spojených nikoli s hlavní, nýbrž s rameny brzdy tak, aby se mohla hlaveň posouvati kolmo na nápravě, aniž by se při tom zhoršila ochrana obsluhy děla. Sklopí-li se střecha pancíře kupředu, nepřesahuje pancíř kola.
Elevační mechanismus děla sestává ze šroubu a matice; obě části jsou opatřeny klikou. Otáčí-li se maticí, udílí mířič hlavni potřebnou elevaci v otevřeném poli, kdežto při střelbě z úkrytu dává nabíječ nebo velitel děla otáčením šroubu hlavni sklon podle tabulek pro střelbu. Také mechanismus byl podstatně zjednodušen.
Po výstřelu couvne vždy hlaveň a její pohyb jest omezen pneumatickou brzdou o velikém zdvihu 1420 mm, jež jest uzavřena v dutém trámu. Brzda na kole sestává z příčného trámce, na jehož koncích jsou otáčivé špalíky. Utáhne-li se tato brzda, lze hlaveň podle potřeby vysunouti.
Všemi uvedenými zdokonaleními zmenšuje se váha nového děla oproti dosavadnímu na 1040 kg, t. j. jest o 100 kg menší. Kolesna se 24 náboji váží jenom 520 kg, tak že celková váha děla je toliko 1560 kg. Tato čísla splňují úplně požadavky, jež klade nová taktika válečná na polní dělo co do hybnosti.
Nové rychlopalné dělo plukovníka Deporta používá týchž nábojů jako dělo dosavadní. Bude-li zavedeno ve francouzské armádě, je sice dosud otázkou, ale jedná se o to. Jeho zavedení stalo by se ovšem jenom postupně, aby nezpůsobil se náhlý převrat a zmatek v pravidelné službě a výchově dělostřeleckého mužstva, a nemělo by podle náhledu vynálezcova a jeho strany za následek nepříjemnosti finanční; jež jsme v úvodu popsali.
Doba přítomná je jen zdánlivě klidná; ve skutečnosti je ve státech i mezi státy napětí, jež tu a tam pronikne. Mír udržuje se těžko a je skutečně smutným faktem, že dnes je možno zabezpečili jej jen stálým zbrojením.
Milliony jsou vydávány na účely vojenské, zatím co kulturní záležitosti jsou trestuhodně odbývány. Dočkáme se nápravy?
Těžko říci; musila by započíti v místech vyšších a tu není vyhlídky.
témata článku:
Diskuze k článku „Představení nového francouzského rychlopalného děla“