Nebezpečné putování Saharou za dob našich předků

Doprava osob a zboží po Sahaře.

Ohromná tato poušť se rozprostírá téměř po celé šířce severní Afriky; dlouhá je přes 4600 km a široká až 2000 km. Plocha její se rovná dvěma třetinám celé Evropy.

Z širé nedozírné planiny zeje děsná pustota, pokrývá ji rozpálený písek, není zde vody, není rostlinstva, není živočíšstva. Západní velká její část sluje Sahel, východní části Sahary slují poušť Lybická a Nubická.

Mezi částí západní a východními je na severu oasa Fezán, od níž táhne se na jih prorvané horstvo až po jezero Cadské. Horstvo to je rázu sopečného, což patrno z jeho útvarů, četných propastí, zvrácených hor a roztroušených velkých balvanů.

Pouště Nubická a Lybická mají půdu vlnitou, místy pusté skály a četnější oasy. Sahel je rovinatá, má málo oas a je pokryta velmi jemným pískem, jejž pozvedá i slabý vítr a naplňuje jím vzduch. Cestování po Sahel je tudiž obtížnější a nebezpečnější. Jsou tu často písková pole dlouhá mnoho kilometrů a mezi nimi bídné oasy, kde živoří nízké rostlinstvo; roste tam pouze bodláčí a trnité křoví. Avšak i to bývá pochoutkou znaveným velbloudům, jichž pysky jsou zatvrdlé, takže bodláčí jim ani neublíží.

Velkých oas je v Sahaře asi 30. To jsou stanice četných karavan, jež převážejí osoby, plodiny a zboží na velboudech, známých to „korábech pouště“. Hlavní obchod vede oasa Fezán na jihu Tripolisu, jemuž náleží. Její plocha jest ohromná, asi 400.000 kmsup2. Sem putuje velký počet karavan, neboť jezde čilý obchod. Fezán má 100 vesnic a samot.

Hlavním městem této oasy je Murzuk, kde je po celý rok neustále veliký trh na různé zboží. Vesnice jsou staveny zvláštním způsobem. Domy jsou hustě při sobě, střechy přečnívají přes úzkou ulici tak, že se téměř spojují. Ves jest obehnána zdí, při níž jsou postaveny strážné věže, aby bylo obyvatelstvo jisto před vpády lupičů, kteří činí výpravy, aby se zmocnili přiveženého zboží.

Z východních oas se převážejí na západ datle, fíky, granatová jablka, merunky a hrozny. Mimo to převážejí karavany jemné tkané látky, práce to arabských žen. Na počátku leta táhnou mnohé karavany z oas s plodinami a výrobky na sever do Marokka, Alžíru a Tripolisu.

Na cestu se vydávají celé kmeny, muži, ženy i děti. V severních krajích jsou v té době žně a na ně právě příchozí karavany čekají. Za plodiny vyměňují obilí a čekají v severnějších krajích až pominou největší vedra, neboť v jejich domovech také oasy pustnou a potoky vysýchají. Ze severu si odvážejí ječmen, hrubou vlnu, ovce a máslo.

Hlavní obchodní karavany doprovází 200 až 1000 lidí, kteří bývají ozbrojeni. Tyto karavany putují od východu na západ, na př. z Marokka do Kaira nebo z nilských osad do Tripolisu. Karavana z Fezu do Timbuku potřebuje 129 dní, mezi čímž má 50 dní odpočinku.

Cestování po Sahaře je často spojeno s ohromnými obtížemi, o nichž my seyeřané nemáme ani ponětí.

Prudké žhavé větry zvedají celá mračna písku a znemožňují cestu na delší dobu.

Koně vyplazují žízní jazyky a klesají horkem; jen velbloud snáší trpělivě všechny tyto strasti. Často se stává, že cestující i zvířata klesají zmořeni a hynou ve hrozném vedru.

Roku 1805 zahynula obrovská karavana čítající 2000 osob v pískové poušti. Na poušti možno zříti každé chvíle kosti lidské i zvířecí, smutné to doklady o sterých nebezpečích, jimž jsou karavany vydány. Sahara se tak podobá velikému hřbitovu nešťastných cestujících, kteří svého cíle nedošli.