Jíme správně? Jak jíst pro zdravý a dlouhý život bez rizika civilizačních nemocí

Jídelna.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Jíme příliš mnoho.

„Jíme příliš, mnoho !“ volá jistý francouzský lékař ve své zdravotní studii a dodává: „Přijde ovšem na to, kdo co jí.“

Ale ceterum censeo — jíme příliš mnoho. Ba právem možno říci, že tělu třeba téměř rovně obého, nasycení jako hladovění! Obé přeháněno působí téměř stejně zhoubně.

Dovolím si tvrditi, že normální strava lidská — ovšem nikoli při těžké práci, kde třeba vydané síly nahražovati —- mohla by býti neuvěřitelně skromná! Stačilo by snad při troše vody — a mnozí vegetariáni ani vody vůbec piti nemusí — tři, dvě i jediná houska denně!

Nejzajímavější doklad toho poskytuje nám řád trappistů; k jich poměrům náboženským ovšem nikterak nepřihlížím.

Pracují celý den, často velice namáhavě, a jejich strava neobnáší více než nejskromnější poloviční nasycení jednou denně, odpoledne, ačkoliv už před 3. hod. ranní vstali ku práci a modlitbě; jedí stravu výhradně rostlinnou, chléb, brambory, nemastnou polévku, vařené kořínky, zeleninu nebo luštěniny, vše nemaštěné, a na zákusek ovoce syrové neb dušené. K tomu — příležitostně — trochu jablečného vína, ale masa, ryby, vajec, másla a mastnoty vůbec celý rok nevidí; k tomu, jak málo jím, třeba spánku — i to budí obdiv u laiků!

Hlavním pomocníkem a původcem zde jest denní a stálá práce na volném vzduchu! Neduhy reumatické a gichtické jsou u nich věcí neznámou — rovněž mrtvice, vodnatelnost, rakovina, ledvinové a žlučové choroby.

Nejstrašnější epidemie zastavily se přede dveřmi klášterů trappistických!

Lidé už staří, se zdravím hýřením zcela porušeným, vstoupivše do řádu, ožili znovu a ve zdraví dosáhli vysokého věku.

Každý ovšem trappistou nechce a nemůže býti — ale příklad tuto jest tak nápadný, že si ho musí povšimnouti lékař i laik, obzvláště pacient. Ale což — svět půjde dále přes nejmoudřejší rady, kterými jistě ani sám napomínající se říditi nebude...!

Proslulý kazatel francouzský, Bourdalone těšil se až do vysokého stáří výbornému zdraví. Na otázku lékařovu po příčině toho odpověděl: „Jím toliko jednou denně a málo.“ „Prosím vás, neříkejte to nikde," odpověděl lékař, „sice našinec sám hlady umře!“

Od těch dob minulo kolik století, množství theorií vědeckých se zrodilo a zase zaniklo — ale zásada o střídmosti ve stravě udržuje se jako podmínka dietní.