Ozon a jeho téměř zázračné účinky nejen na lidský organismus

Přístroj na vdychování ozónu.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Užitečný ozón.

Lidové rčení praví, že „bouřka čistí vzduch“, což se zakládá na pozorování, že vzduch po bouři obsahuje větší procento aktivního kyslíku čili ozónu.

Ve starých kronikách, dokonce již u Senecy, můžem číst, že se při úderu blesku šíří strašný „sirný zápach“, jenž mizel z literatury, když r. 1840 basilejský professor chemie Christian Friedrich Schönbein objevil ozón.

Ozón vzniká silnými elektrickými výboji, a již dávno víme, že jej možno libovolně vyráběti v každé době jiskrovými výboji.

A ač už dávno shledáno, že se ozón dokonce nenachází ve vzduchu často, a že je plynem, který i při silném zředění velice dráždí dýchací ústrojí, přece snad není lázenského místa, v jehož prospektech by nebyl stále ještě vychvalován nádherný vzduch bohatý ozónem, a ještě podnes si při mořském lesním vzduchu neobyčejně pochvalujem silnou posilující vůni „ozónovou“.

Ve vyšších vrstvách atmosféry, kde ultrafialové paprsky slunečního světla účinkují nezeslabeny, vytvoří se při nízké teplotě oněch končin skutečně trochu ozónu. I v nižších vrstvách atmosféry možno časem po silných bouřkách dokázat jeho přítomnost ve vzduchu; avšak příčinu osvěžující vůně, kterou lze po bouřkách cítiti zvláště silně, nutno skoro vždy hledat nikoli v ozónu, nýbrž ve skrovném množství sloučenin dusíko-kyslíkových, jež se utvořily při cestě blesku atmosférou.

Vychvalovaný „ozónový“ lesní vzduch tedy před pokročilou vědou již neobstojí.

Naproti tomu je skutečností, že se skutečně utvoří ozón účinkem slunečních paprsků na mořskou vodu a vzduchové vrstvy nad ní. Na vrub jeho přítomnosti ve vzduchu u moře lze částečně přičíst silné brunátnění kůže, jak nastává pravidelně při pobytu u moře.

V nejnovější době se vytvořil zvláštní průmysl, který se zakládá na upotřebení ozónu pro mnohé účely technické, a jehož rozvoj ještě dlouho nebude ukončen. Již brzy po objevení ozónu bylo poznáno, že má silné účinky bílící, a r. 1857 sestrojil Siemens přístroj, který měl vyrábět ozón právě pro tento účel. Výroba ozónu se tu děje velmi jednoduchým způsobem.

Jakmile začnou na vzduchový kyslík působit elektrické výboje, změní se ho 5 až 8% ve zvláštní odrůdu, v ozón, a vzduch vycházející z přístrojů má ostrý, pronikavý zápach. Zvláštní tento zápach ozónu nejlépe seznáme, škrtnem-li starou fosforovou sirkou o stěnu. Na místě, o které jsme škrtli, zbude trochu fosforu, který rovněž má tu vlastnost, že přeměňuje kyslík vzduchu v ozón; ihned ucítíme slabý ozónový zápach, který byl namnoze chybně označován jako „zápach po fosforu“.

Ozón je plyn úplně bezbarvý, který vdechován silně dráždí sliznici a je proto silně jedovatý. Rychle usmrcuje menší zvířata, a jak již jsme se shora zmínili, má neobyčejně silné účinky bílící, takže rychle odstraňuje i velmi trvalivá barviva; kromě toho dodává lehce kyslík jiným tělesům, na čemž spočívá jeden z jeho účinků, jehož se nyní používá v rozsáhlé míře, totiž jeho značná síla desinfekční.

Ozónu se technicky upotřebuje mnohostranně. Tak se jím v pivovarství čistí nádoby, aby byl odstraněn ošklivý zápach, jaký působí plísně, bílí se jím lněný a palmový olej, a užívá se ho v továrnách na linoleum na ztužování, užitím jeho se velrybí tuk stává nevonným a bezchutným, a ve voňavkářství se pomocí něho vyrábí umělá voňavka heliotropová; také náhražka za vanilku, vanilin, se získává za užití ozónu.

Vína a lihoviny jsou, jak známo, tím lepší, čím jsou starší, neboť stářím získávají na vůni a chuti, a proto znalci vždy dávají přednost ročníkům starším. Avšak i znalci při svých velikých zkušenostech se mnohdy dají tak dalece oklamat, že víno, které pijí jako staré, naprosto staré není, nýbrž pomocí ozónu jen zestárlo uměle.

Přesto umělé zestarávání vína nezdomácnělo, neboť je tu na snadě nebezpečí, že se jím při nesprávném s ním zacházení zkazí celé sudy. Tím větší měrou se však užívá ozónu u silných lihovin, jmenovitě u koňaku. I tabák a káva se nyní upravují ozónem. Jejich chuť a vůně se ozónem zmírní a zušlechťuje a zvláště u kávy se odstraní účinek páchnoucích zrnek, jimiž mohou býti zkaženy celé náklady kávy.

Průmyslem odkázaným na upotřebování starého materialu je výroba hudebních nástrojů. Čím starší je dřevo na hotovení houslí nebo klavíru, tím lepší je zvuk nástroje. R. 1881 objevil továrník pian konsul René ve Stětině, že ozónem lze uměle učiniti starším pro takové nástroje i dříví, zejmena resonanční. Způsob jím vynalezený má veliký hospodářský význam, ježto prkna, která musila býti v továrnách na hudební nástroje hromaděna často po mnohá desítiletí, představovala nevýnosný kapital.

Velmi četné jsou způsoby bílení ozónem. Bílí se jím kromě rozličných olejů i škrob, vosk, dextrin atd.; důležitější však je skutečnost, že se upotřebením ozónu podařilo odstraniti z vody bakterie a tímto způsobem dosíci zdravotních výhod, jichž se dosud jinou cestou nebylo lze dodělat.

Vrchní chemik firmy Siemens & Halske, dr. Erwein, shledal v části Sprévy vodu, jež v 1 cm3 obsahovala 100.000 až 600.000 zárodků. Vodu tu nechal procházet nejdřív pískovým rychlofiltrem, načež přišla do věže naplněné malými křemínky, v níž se řinula dolů proti proudu ozónu stoupajícímu vzhůru. Vycházejíc z věže byla voda bud docela sterilní neb obsahovala jen ještě 2—9 zárodků v 1 cm3, kdežto hranice dovolená v praxi činí 100 zárodků.

Ozónové vodárny poskytující výbornou pitnou vodu byly pak zařízeny ve mnohých městech, jako v Paříži, Wiesbadenu, Schierstadtu n. R., Paderbornu, Schiedamu, Blankenbergu a j., a způsob čištění vody ozónem předčí daleko filtraci pískovou .

Sestrojeny však i převozné takové čisticí stanice. Pruský vojenský ozónový vůz, jakého se užívá v poli, se skládá ze dvou kar, z nichž jedna obsahuje stroje, druhá zařízení pro ozonisaci. Vůz strojový má benzinový motor ženoucí dynamo na střídavý proud a čerpadlo na vodu, a pohybující malými měchy, které vhánějí vzduch do ozonového přístroje.

Uvnitř sterilisačního vozu spatřujeme dva ozónové přístroje v podobě čtyrrohých skřínek, pod nimiž je na přeměnu transformator elektrického proudu. Pod ozónovými přístroji jsou tři malé filtry, jimiž se voda zbavuje především hrubších látek, a za nimi sterilisační věž výšky 2½ m, v níž se voda řine se shora dolů, kdežto proti ní proudí ze spodu ozón. Ze spodní části této věže vychází voda úplně prostá bakterií.

Nejjednodušší ozónový přístroj pro účely domácí je zařízen tak, že se galvanickou batterií vyvíjejí z vody vodík a kyslík, jenž se jímá a elektrickými jiskrami mění z části v ozón. Při ozónovém přístroji na obrázku je však na místě nepraktické batterie užito kontaktního spojení pro elektrické žárovky, takže je všude v moderním obydlí opatřeném elektrickým světlem možno vyrábět a vdychovat kyslík.

Upotřebování ozónu rozřeší, jak se zdá, příznivě i otázku dopravy živých ryb. Takováto doprava byla dosud spojena s velikými potížemi, ježto se obnovování vody nedalo vždy provést; kromě toho ryby rychle hynuly, ježto vlastní jejich výměšky otravovaly vodu v kádích.

Nyní byly namnoze již umístěny v železničních vozech malé ozónové přístroje, jaké právě popsány, a tak se podařilo dopravovat ryby v horkém letě na daleké vzdálenosti anižby se voda, jíž prochází ustavičný proud ozónu, vůbec musila obnovovat.