Věno za dob našich prababiček

Otázka věna.

Mnoho-li žen vzdělaných, vyzbrojených nejlepšími hospodyňskými vlastnostmi, zůstane neprovdáno jen proto, že nedostává se jim věna.

Chcete nám vytýkati, že honíme se po sňatcích s úředníky, zkrátka po dosažení lepšího postavení společenského.

U nás jsou vdavky jediným prostředkem, kterým lze nám dosíci kariéry. — U nás nemá ženitba toho významu a přece — jste vy, mužové, lepší?

Když seznáte dívku, která vás začíná zajímati, jest první vaší otázkou: »Mnoho-li dostane věna?«

Ještě douška, vtipkovaná douška: Přiznáváte se, že mužům opravdovým nelíbí se výstřední chování dívek, vášnivá jejich sháňka po všem, co velí moda, úmyslné pachtění po vzbuzení sensace, nápadnost v kroji, přepjaté vystupování, odvážné výrazy, mužácké způsoby.

Tvrdíte, že na takové ženy muži sice se dívají jako na zvláštnost, hovoří o nich, častují je lichotkami, v duchu se při tom smějíce — ale neberou si je.

Hezká zpověď! Takovým tedy způsobem opravdoví mužové vychovávají české ženy! Místo aby mužové dali jim svou nelibost na jevo, nebo trestali je svou nevšímavostí, klamou je svým obdivem, čímž starají se o zvětšení jejich chyb a o získání zástupu následovnic.

Takové jednání není českých mužů důstojno, poněvadž tím kazí české ženy, a proto, čeští mužové, máme závažnou příčinu, býti s vámi nanejvýš nespokojeny!