Deštníky a slunečníky: zdánlivě obyčejné pomůcky s nečekaně dlouhou historií

Déšť.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Deštníky a sluníky

Užívání deštníku a sluníku možno sledovati až do šeré dávnověkosti Chaldejského národa.

Dokázaly to vykopaniny v Ninive, kde Layard na začátku tohoto století objevil basrelief, jenž představuje kteréhosi assyrského panovníka sedícího pod slunečníkem bývalého druhu, od našich deštníků arciť odchylného.

Také v Číně a v Žaponsku užíváno deštníku, pokud sahají písemné prameny.

Zjevem nám velmi neobvyklým je, že k úplné výstroji žaponského vojína patřil nejen vějíř, nýbrž i deštník hrozitánských rozměrů. Jest jisto, že v krajích horkých užíváno sluníků dříve než ve studených, a že primitivním jeho tvarem je palmový list.

Britické museum chová starodávný illustrovaný rukopis žalmů Davidových, kdež je také vyobrazen král, nad nímž se vznáší slunečník. V zemích východních to as byl předmět obecně známý již tehdy, kdy se o něm začali zmiňovat cestovatelé.

Ve stol. VII. po Kr. nabyly deštníky resp. sluníky domovského práva v Italii; v Anglii však zaveden mnohem později.

As počátkem XVIII. stol, objevuje se slunečník, ač ne všeobecně, u anglických dam. Tenkráte však znamenal většinou luxusní předmět, doplněk elegantní krásky vyjíždějící na procházku. Mužský svět se k němu přiznal i v Anglii až v dobách novějších.