Zapomenutý životní příběh dvojníka Napoleona Bonaparte

Blíženec Napoleona I.

Napoleon I. Bonaparte.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Bouches byl čistý Pařížan se všemi gallskými, racovými vlastnostmi a uměl také napodobiti Napoleona ve všech pósách, se všemi jeho gesty.

Jako šestiletý hoch koncertoval již u dvora. O jeho mládí, o jeho jinošství není však spolehlivých zpráv.

Neznámo, z jaké příčiny ocitl se ve Španělsku za žalostných poměrů, nemaje ani doporučeni vysokých osob, ani podpory. Možno, že opustil Paříž před hrozící revolucí. Ale záhy ocitl se i ve Španělsku u dvora.

V r. 1806 objevil se ve Francii veliký císař a Bouches pocítil touhu žiti po boku Napoleonově. K jeho touze zavdal podnět barvotisk zobrazující Napoleona a tu milý virtuos přistoupil k zrcadlu a porovnával svůj zevnějšek s obrázkem i shledal, že se velice podobá císaři.

Pospíšil do Paříže, kde se vším úsilím studoval každý pohyb Korsikána na trůně. Potom používav těchto naučených pohybů, počal zase koncertovati a nikdo z posluchačů nechtěl ani uvěřiti, že to jest skutečný houslista, neboť byl tehdáž oblíbenému hrdinovi Napoleonu podoben jako jeho bratr.

Bouches nosil týž plášť jako Napoleon, potřásal právě tak ramenem jako on, hladil si podobně břicho, ukláněl se jemně jako císař, krátce choval se jako tento nepřemožitelný titan. Posluchači jeho koncertů zasypávali ho téměř zlatem, arci ne tak pro jeho výkony jako spíše z jakési sympatie.

Pozvolna zamiloval si Bouches »historickou slávu« a z kopie měnil se v originál. »Malý kaprál« se objevoval za zlých dnů Paříže v ulicích za dne i za noci a jako ze země vyrůstal i na hradbách »malý kaprál«, vléval důvěru tu i tam, dodával odvahy vojsku a sám se kolikráte nestyděl chopiti práce. Obstoupen prosebníky vybízel je odebrati se do Tuilerií.

Paříž přímo zbožňovala Napoleona, jenž býval spatřován všude, mezi vojskem i mezi lidem. V novinách se o tom hlásalo, národ byl nadšen a opojen a Bouches se domníval svatě, že tím vykonává dílo spasitelné. Před bitvou u Waterloo nabízel se hráti tuto roli všude, kdekoliv mu císař rozkáže.

Komanda nad armádou se tučný, malý houslista nedomáhal, ale myslil si, že svým objevením v hustých řadách francouzských orlů vyvolá rozhodné nadšení. Romantický jeho výmysl otevřel mu skutečně dvéře dvora, ale v konci konců byl jeho návrh jako nebezpečný odmítnut.

Bitvu Napoleon prohrál a Bouches rozohněn vlastenectvím se nabízel vydati se sám v ruce Angličanů místo Napoleona v šedém plášti a v třírohém kloboučku. V roce 1819 přijel Bouches do Bruselu a noclehoval v hostinci, jehož majetníkem byl bývalý strážmistr staré gardy. Spatřiv Bouchesa vykázal mu nejlepší pokoje, padl před ním na kolena, líbal mu ruce a vzbouřil celé město.

Všickni osobni přátelé Napoleonovi byli nadšeni, všickni se těšili, že »on jest zachráněn, vyvázl ze zajetí!« Bouchesovi se zdařilo pouze několik nejbližších přátel zajatého císaře přesvědčiti o omylu, ale starého hoteliera nepřesvědčil ani skutečný koncert Bouchesův, protože prý Napoleon dovede vše!

Napoleon prý se vrátil a zase nastanou vítězství orlům francouzským. Blíženec Napoleonův zemřel v 91. roce při svém výletu z Orleansu do — veselé Paříže Napoleona III.