Světový výrobce umělých očí původem z Čech

Umělé oči.

Výrobou umělých očí zaměstnávali se již Egypťané, kteří svým balsamovaným mrtvým zasazovali umělé oči z vosku a drahokamů. Římané oživovali umělýma očima ztrnulý výraz soch, a snad první přišli na myšlenku chránit umělým okem prázdnou oční jamku před škodlivými vlivy povětrnosti. Umělé oči římských soch se nám zachovaly, oči lidí nikoli; byly zničeny rozkladnými pochody hrobů.

Spisy se zmiňují o dvou druzích umělých očí. Jedny byly nošeny pomocí pera upevněného na hlavě před okem, druhé se vkládaly dovnitř oční jamky, jako oči dnešní.

Materialem bylo z počátku zlato povléknuté vrstvou smaltu; takové oči neměly přirozeného výrazu, a dráždily oční jamku, takže dříve či později vložku vůbec nesnesla. Obě vady byly rázem odstraněny, když se podařilo zhotovit oči celé z emailu nebo skla; o tento objev mají nesmírnou zásluhu Benátčané.

K veliké dokonalosti přivedli techniku výroby umělých očí skláři francouzští a němečtí.

Jmenovitě poslední dosáhli svým způsobem práce a volbou vhodného materialu výrobků přímo brillantních, daleko předčících výrobky francouzské. Všimněm si této zajímavé německé industrie blíže.

Kolem r. 1597 přišla do Durinska z Čech sklářská rodina Müller-ova a založila společně s tamní rodinou Greiner-ů skelnou huť, kol níž záhy vznikla vesnička Luže. Členové obou rodin vstupovali vzájemnými sňatky v příbuzenství, a obě rodiny se rozmohly tak, že se ještě dnes jmenuje každý druhý člověk v oné vesnici Müller nebo Greiner.

A jak tomu všude bývá, kde bydlí pospolu více rodin stejného jmena, dávaly se záhy jednotlivým osobám za účelem snadnějšího rozeznání přezdívky, které musily být zanášeny i do zápisů matrik.

Původní skelná huť „Dorfhütte“, jak ji nazývali Müller-ové, existovala ještě r. 1904; následujícího roku byla sbourána. V ní vyrobil r. 1868 po mnoha úmorných pokusech Bedřich Adolf Müller-Uris, zvaný přezdívkou Schulze Adolf, první dokonalé umělé oči. Dosavadní výrobky byly totiž hotoveny ze skla mléčně zakaleného moučkou z vypálených kostí; material ten však podléhal rozkladu a dráždil oční jamku.

Bezvadný material nalezl Bedřich Müller spolu s Christianem Müllerem, zvaným Vathle, v nerostu kryolithu. Sklo jím zakalené naplňovalo idealně všechny podmínky na ně kladené, neboť dodávalo oku přirozeného výrazu a nedráždilo pranic oční jamku. Znamenitých úspěchů dosáhl Müller svou methodou kreslení duhovky, kterou prováděl pomocí skleněných barevných tyčinek.

Synové B. Müllera zdokonalili otcovu methodu v každém směru. Budeme sledovat výrobu umělého oka v jejich atelieru, které na podnět slavného kdysi professora Pagenstecher-a přeložili z Luže do Wiesbadenu.

Na pracovním stolku obou umělců uvidíme především dva sklářské kahany na plyn a celou řadu něžných skleněných tyčinek všech možných barev, které se tu střídají jako na malířově paletě. V prudkém ohni pícky vytáhnou se především mlékovitě zakalené skleněné trubice, které jsou hlavním výrobním materialem.

Trubice ty se vyfouknou v plameni kahanu na kouli velikosti oční bulvy. Nyní nastane hlavní práce umělcova. Kapkou černého skla naznačí pupillu a přikročí ku kreslení, či lépe řečeno vytváření duhovky různobarevnými tyčinkami skleněnými za stálého užívání ostrého plamene kahanu. Přitom pozoruje zdravé oko pacienta s touže svědomitostí, s jakou se seznamuje malíř s tahy svého modelu.

Když byl umělec nápodobil duhovku dle zdravého oka do všech barevných podrobností, nakreslí tyčinkou z červeného skla na bělmo oka síť krevních žilek; je s podivem, s jakou dovedností vetkává něžné červené nitky do skelné hmoty rozpálené kahanem. Po této práci jest oko hotovo; schází mu jenom tvar. Umělec vyřízne oko ze skleněné koule pomocí tenké skleněné tyčinky, kterouž práci provádí s neobyčejnou jistotou jediným tahem ruky. Okraje oka se v plameni hořáku uhladí, a hotové umělé oko zaobalené do asbestové vaty se nechá zvolna zchladnout.

Pro optiky, lékaře a kliniky se hotoví umělé oči beze vzoru.

Umělé oko se díky konečnému pozvolnému chlazení vyznamenává neobyčejnou pevností, což dokazuje následující případ. Jistý turista, který měl umělé oko, spadl při slézání hor do propasti, a byl těžce zraněný dopraven do nemocnice. Několik dní po zmíněné příhodě našel jeho průvodčí umělé oko turistovo ležet docela neporušeno asi 40 m od místa pádu.

Nakonec nutno se zmínit o tom, že se i zvířatům, jako koňům a psům, dávají umělé oči jako náhrada za oči ztracené. Dokonce i papoušci, kterým něžná polovička v manželském sporu vyklovla jedno oko, opatřují se umělým okem skleněným.