Kleptomanie - nemoc, která postihuje nejenom bohaté ženy z lepší společnosti

Kleptomanie.

V obyčejném životě dá se velmi těžko rozeznati kleptomanie od obyčejného zlodějství.

Každý z nás zná z dob dětství, ze školy aspoň jednoho zloděje, nebo zlodějku, k nimž chovali ostatní spolužáci netajené opovržení.

V každém případě je zlodějství u dítěte zjev abnormální, hodný studia, mnohdy však je tomu tak i u osob dospělých. Setkáváme se v životě se zloději, o nichž lze těžko říci, jsou-li stiženi kleptomanií, nebo docela obyčejnou úhonou mravní ze ziskuchtivosti plynoucí, sprostým zlodějstvím, jak říkáme.

Nerozhoduje zde nikterak, krade se z potřeby, nebo ne, neboť i lidé zámožní a bohatí mohou krásti docela vypočítavě za účelem dalšího o bohacení, »ušetření peněz«, nahromadění kapitálu, spíše je tu rozhodujícím příznakem kleptomanie bezúčelnost a nesmyslnost spáchané krádeže. Tím řídí se pravidelně také lékaři v rozpoznávání jednotlivých případů.

Zajímavo je, že se kleptomanie vyskytuje daleko častěji u žen. než u mužů. Professor B. D. Walker z Oxfordské university, který se zabýval studiem kleptomanie, našel odůvodnění i pro tento úkaz.

O kleptomanií praví, že je nekontrolovatelný impuls, psychologický atavismus z předhistorických dob, zbytek pudu dávných našich předků.

Žena v těch dobách musela se starati o dítě a bojovati pro ně jako tygřice, aby nezaniklo. Proto za tím účelem uchvacovala vše, nač přišla a uschovávala do své jeskyně. To se stalo za věky pudem.

Nynější kleptomanie je týž popud za změněných okolností. Starý pud překonává u mnohých individuí smysl pro čest. Žena neví, proč krade, je obětí manie a odnáší jako její předkyně z předhistorických dob.

Je mnoho tvarů kleptomanie, ale u všech postižených lze zjistiti: nedostatek sebekontroly. Ve výprodejích, na trzích. nebo ve velkých bazarech světových měst udá se nejvíce případů, poněvadž je příležitost ku krádeži velká a svůdná.

Nápadná je vždy nesmyslnost a bezúčelnost i způsob, jakým kradou lidé kleptomanií stiženi, ženy.

Většina těchto zlodějek mohla by si dobře zaplatiti to, co krade, a kradou často věci, jichž nemohou nijak potřebovati. Když vystřízliví z chvilkového vytržení, stydí se věci vrátiti a když tak učiní, stane se to jistě anonymně nebo způsobem, při němž zůstává pravá příčina, skutek sám. neznám.

Jistá dáma pokusila se zaplatiti dvakrát týž účet za koupené věci, aby nahradila tak tímto způsobem škodu, kterou způsobila nepoznána závodu kleptomanií. Chudé ženy jsou tu ovšem ve veliké nevýhodě proti ženám zámožným.

Ukradne-li některá žena na trhu nějakou maličkost, neptá se nikdo, neučinila-li tak po případě z choroby; rozhoduje tu. že je chudá, že tedy krade aspoň zdánlivě z pouhé ziskuchtivosti, ačkoliv, jak již řečeno, nerozhoduje při rozeznávání kleptomanie nikterak okolnost, zda zloděj si věc koupiti může, neb ne. aspoň ne sama o sobě a že dlužno tu vzíti v úvahu způsob provedení a jiné okolnosti.

V každém případě je kleptomanie pro postiženého a jeho rodinu do jisté míry neštěstím. Proto dlužno dbáti hned u dětí, zvláště pak u těch, které již jakkoli projevily sklon ke krádeži, aby vychována byla vůle, sebeovládání a sebekontrola a vštípen pocit zodpovědnosti za čin a jeho následky.