Zábavný pokus - duhové psaní na vodě

Jak se píše na vodě

znázorňuje nám sousední obrázek, — jak se toto psaní provádí, hned svým čtenářům ochotně prozradíme.

Vezměme skleněnou baňku a opatřme ji dobrou zátkou, dvakráte vrtanou. Do jednoho vývrtu vpravíme skleněnou nálevku, jejíž rourka až ke dnu baňky sahá, do druhé zastrčme pak krátké kolénko ze skleněné rourky. Tím jest kalamář hotov.

Místo inkoustu dejme do baňky něco sirníku železnatého (Fe S), ucpěme zátku a nalejme nálevkou tolik zředěné kyseliny solné, až bude spodní konec nálevky zatopen. Ihned počne se vyvinovati sírovodík, jenž by kolénkem unika. Protož opatříme je kaučukovou trubičkou, do jejíhož konce zasadíme místo péra skleněnou rourku, do úzkého otvoru vytaženou.

Když se podle zápachu přesvědčíme, že z rourky uniká již čistý sírovodík, zapálíme unikající jeho proud na ústí rourky. Avšak pozor, abychom nezapálili předčasně třaskavou směs sírovodíku a vzduchu!

Tím jest naše péro k psaní pohotové. Papír nahradíme klidnou hladinou vodní, na níž můžeme psáti neb i kresliti. Písmo objeví se nám v nádherných duhových barvách.

Vysvětlení je toto. Sírovodík (H₂S) spaluje se s kyslíkem vzduchovým a dává nám vodu (H₂O) a volnou síru, která na vodě vyplývá jako přejemný prášek a dává viditelné, duhové písmo.

Dobře jest konati tento pokus v provětrané místnosti, poněvadž i nepatrné množství sírovodíku, které při největší opatrnosti přece vždy unikne, vydatně a velmi nelibě po hnijících vejcích zapáchá.