Originální jízdní kolo z Čech

Očenáškův monocykl.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Novinka v cyklistice

Obrázek předvádí nám podle fotografie nový monocykl českého původu, jehož vynálezcem a sestrůjcem jest mechanik Ludvík Očenášek v Praze II. v Táborské ulici č. 48. Myšlénkou touto zanášel se vynálezce již déle tří rokův, a před dvěma roky dal si vynález svůj skutečně také patentovati. Právě před rokem přinesli jsme v posledním čísle VII. ročníku obraz a popis podobného monocyklu, jehož tvůrcem byl Vernon D. Venable v Americe. Avšak již povrchní přirovnání obou těchto monocyklů přesvědčuje nás o velikých výhodách monocyklu Českého.

Jestiť ovšem pravda, že se oba zakládají na těchže zásadách, skládajíce se z kola jízdného, v němž se druhé kolo šlapáním otáčí; avšak americké kolo užívá k tomu jednak ozubeného kola poháněcího, jednak vnitřní obruče, která v jízdném kole na ocelových kuličkách běhá, — kolo českého vynálezce má naproti tomu mnohem menší tření, skládajíc se z jízdného kola jednoduchého, po jehož vnitřním obvodu se malý bicykl s jezdcem přímo pohybuje, aniž by tu bylo spojení ozubnicového nebo tření kuličkami.

Jízdné kolo má zevnější průměr 1,8 světlost pak 1,5 m. Aby toto kolo bylo dosti pevné, nebortíc se ani do osmičky, ani se nestlačujíc vlastní vahou do elipsy, jest náležitě ztuženo tím, že se skládá z obručí čtyř, ovšem co nejlehčeji z dutých trubic vytvořených. Na vnějším obvodu nalézá se kaučuková obruč, po níž se monocykl pohybuje; rovněž i vnitřní obruč má výplň kaučukovou, po níž hnací bicykl jezdí. Mezi oběma těmito obručemi nalézají se ještě vedle sebe další obruče dvě, jimiž se monocyklu dodává pevnosti proti borcení. Uvedené čtyři obruče mají vzájemné postavení takové, jako vrcholy na kosočtverci, postaveném na ostrý úhel. Všechny obruče jsou vespolek pomocí příčných drátů tak utuženy, aby celek tvořil přesný kruh.

Na vnitřním obvodu monocyklu pohybuje se malý bicykl, jehož kolo má podobu kladky, opatřeno jsouc hlubokou rýhou na obvodu a objímajíc svými přírubami vnitřní obruč monocyklu. Aby pak tento hnací bicykl co nejpevněji s monocyklem souvisel a z něho vypadnouti nemohl, běhají ještě tři menší kladkovitá kolečka vedoucí na vnitřní obruči, prostředkujíce tím nejen spojení bicyklu s monocyklem, nýbrž dopouštějíce též ovládati monocykl jezdcem v zatáčkách, když se jezdec i s celým strojem musí stranou nakláněti.

Očenáškův monocykl byl již také v praktické jízdě vyzkoušen. Čím více se jezdec předkloní, tím větší rychlosti kolo nabývá ; vydatného předklonu jest zejména při jízdě do vrchu zapotřebí. Zadržování a brzdění provádí se záklonem a zpátečným šlapáním. Ostatně dá se k bicyklu také velmi snadno brzdivá vidlice připevniti, která se vzadu k zemi spustí a jízdu zastavuje, jakož i zpátečně sřícení s kopce zabraňuje, když by jezdec již nebyl s to, do prudkého kopce vyjeti.

Všichni, kteří na tomto monocyklu pokus jízdy učinili, chválí si klidnost jízdy, při níž nárazův od dlažby neb nahodilých nerovností půdy ani cítiti není; ano i přes menší příkopy přejíždí monocykl nápadně hladce, čehož příčinu hledati sluší ve velikém obvodu kola.

Jest si jen přáti, aby nezůstalo při jediném modelu a prvních pokusech, nýbrž aby vynálezce záhy nalezl tak vydatné podpory finanční, aby k továrnické výrobě monocyklu přikročiti mohl.