První auto s automatickou převodovkou

Zkušební automobil (obsah válce 1 l) s převodem Constantinescovým.
U řídicího kola je vynálezce G. Constantinescu.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz.

Samočinná změna převodu u automobilů.

Dnešní automobilní motor je schopen značné výkonnosti při malé váze, ale výkonnost tato zavisí na jeho otáčivé rychlosti. Je to vlastnost, kterou nemůžeme dobře potřebovati. Automobilní spalovací motor má při malých rychlostech i malou výkonnost, a jeho moment záběru je při menších rychlostech jen o málo větší než při plné rychlosti.

Jak příznivě liší se od něho seriový elektromotor stejnosměrný, jehož se používá při elektrických drahách! Jeho moment záběru je při rozjezdu největší, vůz, vyzbrojený tímto motorem, jede rychle po rovině a pomalu do kopce, takže vyjedeme s poměrně malým motorem. Abychom se tomuto stavu přiblížili u automobilu, používáme převodové skříně, která dovoluje zasunouti několik rychlostnich stupňů, obyčejně čtyři, mimoto pak ještě jeden stupeň pro jízdu zpět. Mezi motorem a převodovou skříní musí býti spojka.

Chceme-li zasunouti jiný převod, musíme vypnouti spojku, provésti zasunutí ozubených kol nebo spojek a spojku znovu zapnouti. Při přechodu z malého převodu na veliký musí se to díti s jistou rychlostí, jinak vznikají v převodovém mechanismu nárazy, které mohou vésti k zlomení některých dílů.

Přesouvání rychlostí působí některým jezdcům obtíže, poněvadž je do jisté míry závislé na určitých schopnostech; jeť dokázáno, že někteří lidé nenaučí se i při delším učení správně jezditi a přesouvati rychlostní stupně. Není tedy divu, vznikla-li v automobilním světě myšlenka, učiniti toto zasouvání rychlostí samočinným nebo ulehčiti je nějakým ukazovatelem. U některých francouzských vozů je to provedeno tak, že na rychloměru jsou červené nebo jinak vyznačené čáry u určitých rychlostí jízdy a u nich je napsáno: I, II, III, IV. Dosáhne-li se označené rychlosti vozu v km za hod., přesune se příslušná rychlost; přitom značí I prvou rychlost, tedy největší převod, IV největší rychlost, tedy přímý záběr.

Zasouvání rychlostí působí začátečníkům mnoho potíží, poněvadž jsou zvyklí hledati rychlostní páku očima; tu zapomínají, že se vůz pohybuje, a mohou přijíti do kolise s jinými vozidly. Zkušený jezdec pohybuje pákou po paměti a nedívá se na ni. Proto se v Německu vyskytly přístroje, které tuto práci ulehčují; tak u jistého způsobu zaskakují samy rychlostní stupně při dosažení jistých počtů otáček zadní nápravy, a právě tak se při klesnutí rychlosti zase vyřazují. To jest ovšem dosti pohodlné k obsluze, ale velmi složité v provedení.

V nedávné době působil mnoho vzruchu známý převod G. Constantinesca, rumunského inženýra a matematika. Myšlenka jeho převodu jest originální, ale lze ji těžko uskutečniti. Jeho mechanismem dosáhne se samočinného přechodu rychlostních stupňů, a to spojitě, bez skoků. Prvý model přístroje byl vystaven po prvé na výstavě automobilní v Londýně r. 1923. Constantinescu používá známého zjevu, že hmota klade uvedení v pohyb jistý odpor, který je tím větší, čím více se má tato hmota zrychliti. Uvedeme li nějakou hmotu do pohybu kmitavého, spotřebujeme k tomu jistou sílu, která velmi rychle vzrůstá, počneme-li rychlost kmitání zvětšovati.

Představme si svislou tyč, na jejímž dolním konci je závaží. Horního konce se uchopí ruka jednoho pozorovatele, ruka druhého uchopí se tyče pod horním koncem. Pohybuje-li druhý pozorovatel tyčí sem a tam zvolna, bude horní konec až do jisté rychlosti pevný a bude tvořit i otočný bod tyče, která tvoří kyvadlo. Při zrychlování kmitavého pohybu bude musit první pozorovatel vynaložiti jistou sílu k udržení konce páky v klidu, ale při jisté rychlosti tohoto pohybu nebude moci páku udržeti a konec páky bude vykonávati též pohyb kmitavý, při čemž se však zmenší výkyv závaží páky. Výsledek je takový, jakoby se bod otáčení páky přiblížil k závaží. Toto přiblížení bude tím větší, čím větší bude rychlost kmitání, až konečně při jisté rychlosti padne bod otáčení do místa, kde je závaží, takže toto zůstane v klidu. Protilehlý konec páky koná největší zdvih. Mění se tedy na páce převod, a to spojitě s rychlostí kmitavého pohybu.

Tohoto zjevu použil Constantinescu u svého převodu, který byl podrobně popsán v loňském ročníku tohoto časopisu. Dnes přinášíme jako doplněk vyobrazení zkušebního automobilu s tímto převodem. Pokusné ústrojí bylo montováno na malý vůz o obsahu válce 1000 cm³ a na chassis cyclecaru. Zkoušky potvrdily úplně teorii, matematicky vypracovanou, ale ukázaly mnohé nevýhody převodu, jehož slabou stránkou zůstává hnací západkový mechanismus. A tak selhalo opět jedno řešení převodu, jímž měla býti odstraněna skříň rychlostní.