Nový sluneční motor.
Jelikož není daleko doba, kdy budou vyčerpána uhelná ložiska na Zemi, je pochopitelno, že se již častěji dály pokusy o využití slunečních paprsků na pohon strojů.
Při tom se vynálezci namáhali pouze o to, aby soustředili sluneční paprsky pomocí zrcadel neb čoček na kotel s vodou neb jinou tekutinou a vzniklou v něm parou poháněli stroj. Jelikož ale za tím účelem musely sluneční paprsky do padat stále v jeden bod, bylo při tom zřízení nutno složitého hodinového stroje, jenž ovšem celé zařízení značně zdražuje.
Nedávno však sestrojil Frank Shunan v Pacony v severoamerickém státě Filadelfii podobný sluneční motor, avšak na principu jiném, témže, na němž spočívá výkon zahradních sklenníků; sluneční paprsky se u něj totiž nesoustřeďují, nýbrž využitkují přímo, ale brání se jim skleněnou isolací unikat zpět.
Dopadají tu na jakousi zasklenou skříň, v níž jsou černě natřené železné truhly naplněné éthérem, jenž se tu slunečním teplem mění v páry, kterými se pohání malý strojek zcela obdobný parnímu stroji a spojený pak s čerpadlem neb jakýmkoli jiným pracovním strojem.
Stroj zobrazený na našem obrázku má odpařovač o ploše skla 100 m²; tlak éthéru v něm byl 6-3 at a výkonnost stroje 3,5 HP. Celé zařízení pak stálo asi 7200 K.
Nutno tu ovšem mít na zřeteli to, co jsme svého času již o podobných vynálezích na těchto místech napsali, že stroje takové pracují s prospěchem jen ve krajích tropických, kde Slunce hřeje dostatečně po delší část roku, a že i tam je pohon takový velmi nestálý a přerušovaný, ač ovšem nadmíru laciný.
témata článku:
Diskuze k článku „Solární panely v době páry“