O pokusech o přelet Atlantického oceánu

Pohled na Sikorskiho letadlo zpředu
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Přelet Atlantického oceánu

V roce 1919 pokusili se angličtí letci Alcock a Brown po prvé o přelet Atlantického oceánu. Let byl uskutečněn mezi Irskem a Novou Zemí, a odvážným letcům podařilo se skutečně bez nehody uraziti dráhu, která měří okrouhle 3000 km, za 25 hodin, během nichž žádný z motorů letadla nepřestal pracovati.

Jakákoliv porucha motoru byla by měla následky katastrofální. Pozdější pokusy, které byly podnikány o přelet přes oceán, nesetkaly se již s podobným výsledkem.

V minulém roce vypsal bohatý Američan Ortleig, chtěje podnítiti odvážné letce k novému studiu otázky vybudování přímé letecké trati New York—Paříž, cenu 25.000 dolarů jako odměnu prvému letci, kterému se podaří přeletěti bez poruchy trať mezi Paříží a New Yorkem. Ještě koncem téhož roku připravovali se francouzští letci Tarascon a Coli, podniknouti tuto cestu, aby získali vypsanou odměnu, avšak při pokusném letu s letadlem soustavy »Potez«, k tomu účelu zvláště vybudovaným, bylo letadlo přepadeno pojednou prudkou větrnou bouří a při nuceném přistání se rozbilo.

Letadlo Sikorskiho za letu
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Počátkem letošního roku prohlásil vynikající francouzský letec, kapitán Fonck, že se odebéře do Spojených států, aby odtud podnikl let do Paříže na letadle, vybudovaném ruským inženýrem Sikorskim. Sikorski jest jedním z prvých konstruktérů, kteří se odvažují vyzbrojiti letadlo několika motory s vrtulemi (na př. čtyřmi motory) a vybudovati ohromné letecké kolosy, v jejichž rozlehlých kabinách nalezne místo více cestujících. Již v letech 1913 a 1914 sestrojil Sikorski v Rusku letadla, která unesla 20 cestujících, a proto jest dosud považován za povolaného konstruktéra letadel cestovních a obchodních. Z Ruska utekl před bolševickou revolucí a uchýlil se do Paříže, kde však nenalezl porozumění ve francouzských leteckých kruzích, a proto odešel do Spojených států, kde nyní tvoří svá ohromná letadla, zajímavá a svérázná.

Montáž letadla Sikorskiho.
Za postranními motory jsou velké nádržky na benzin.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz.

Pro pokusný let přes oceán sestrojil Sikorski nový typ dvojplošníku, označený jako typ S 35. Nový dvojplošník, zhotovený celý z kovu, jest poháněn třemi motory Jupiter-Gnôme-Rhône o celkovém výkonu 1260 k. s., takže na každý motor — chlazený vzduchem — připadá 420 k. s. Rozpětí křídel měří 31 m a nosná plocha činí 101,5 m². Váha letadla bez zatížení je 4320 kg a na zatížení počítána značná váha 7820 kg, z čehož připadá na dva piloty a jednoho cestujícího po 80 kg, na zvláštní výzbroj 80 kg a zbytek 7500 kg na zásobu pohonné látky. Rychlost, jaké může tento kolos dosáhnouti, obnáší 200 km v hodině, což pro letadla tak velikého typu jest překvapující a skoro nepravděpodobné. Celkem činí váha letadla i se zatížením 12.140 kg, takže zatížení nosných ploch zdá se příliš veliké.

Nosné plochy a konstrukce podvozku jsou zhotoveny z trubek nebo úhelníků z duraluminia, z něhož ostatně zhotoveny jsou i všecky armaturní části. Povrch nosných ploch přikryt jest plátnem. Podvozek jest opatřen dvěma koly pro rozlet a přistávání. Svislé řiditelné plochy jsou dokonale provedeny a mimo 3 plochy, určující směr, opatřeno jest letadlo dvěma řiditelnými plochami pro vyrovnání nerovnoměrnosti tahu postranních motorů.

Montáž letadla Sikorskiho
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Na předku letadla jest centrální motor a těsně za ním úplně zakrytá kabina letcova, takže letec není obtěžován hlukem motorů a nepříjemným zápachem splodin, spálením pohonných látek vzniklých. Kabina je zasklená, takže obsluhující přehlédne všecky motory a může se v krajině orientovati, a v ní jsou upraveny všecky manipulační páky a řidítka pro dva obsluhovatele. S kabinou pro řízení souvisí hlavní prostorná kabina pro cestující, oddělená od oné dveřmi. V kabině, jejíž zařízení odpovídá požadavkům pohodlí, jest mimo stoly a sedadla ještě lože pro odpočinek a zvláštní nádržka na palivo pro případ nutné potřeby. Ovšem, že nechybí ani nezbytná radiostanice přijímací i vysílací. Vedle hlavní kabiny jest menší kabina s pozorovacími výškovými přístroji a směrovými busolami, tak aby rušení od motorů bylo co možno nejmenší. Celý spodek trupu a celá záď letadla zhotovena je z dutých částí, v nichž jsou vzduchové balony, které mají pokud možno zabrániti, aby se při nahodilém pádu do moře letadlo ihned nepotopilo.

S letadlem Sikorskiho byla provedena řada pokusných letů, které končily s počátku úspěšně. Po uveřejnění popisu letadla objevily se ihned velmi vážné námitky, jimiž bylo dokazováno, že letadlo tohoto typu není schopno přeletu přes oceán, tedy na dráze, měřící okrouhle 6000 km. Bylo uváděno, že třímotorové letadlo této konstrukce nemůže vyvinouti větší rychlost než 160 km v hodině, a to ještě není-li silný protivný vítr, takže doba cesty by se dala odhadnouti na 37 hodin. Dále zatížení nosných ploch zdálo se býti příliš velikým. Tyto námitky nebyly zcela bezpodstatné, neboť ještě před započetím letu došlo ke katastrofě, zaznamenané svého času všemi denními listy. Dne 21. září 1926 vzlétl letec Fonck s avionem, aby vykonal cestu do New Yorku. Přetížené letadlo nemohlo zmoci náklad, hned nad letištěm ztratilo rychlost a zřítilo se k zemi v plamenech. Fonck a poručík Curtin vyvázli náhodou životem, avšak francouzský radiotelegrafista Clavier a mechanik Islamov uhořeli při katastrofě.

Pohled na letadlo Sikorskiho se strany
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

O získání ceny Ortleigovy pokusí se znovu pilot Tarascon, aby tak odčinil svůj prvý nezdar. Bude míti pro tento účel letadlo, sestrojené inženýrem Hubertem celé ze dřeva a vyzbrojené motorem Jupiter-Gnôme-Rhône, jímž hodlá dosáhnouti rekordní rychlosti 448 km za hodinu. Jednoplošník bude míti jen tento jediný motor o výkonnosti 420 k.s.

Jmenovanému pilotu vzniká nový konkurent, a to jsou bratří Arrachartové, kteří se rovněž přihlásili o dobytí ceny Ortleigovy. Tato konkurence jest velmi vážná, neboť oba bratří vykonali pokusy s letadlem nového typu, dosáhnuvše s ním hodinové rychlosti 400 km a vytrvavše na dráze 4000 km za nejkrutějších podmínek. Mají tedy pro přelet 6000 km dráhy za podobných podmínek nejlepší průpravu. Použité letadlo jest velmi lehké, poháněné rovněž motorem Jupiter-Gnôme-Rhône o 420 k. s., a celý jeho trup tvoří nádržku plnou nezbytného množství paliva, potřebného pro překonání všech překážek této neobyčejně dlouhé trati. Podle zprávy z Moskvy ze dne 13. října 1926 zřítilo se pokusné letadlo bratří Arrachartů u vesnice Lechje v Rusku a rozbilo se.

Připojené naše obrázky znázorňují nešťastně skončivší letadlo S35.