Revoluční změna zápisu hudby

Školní orchestr.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Hudební rychlopis JUDra. F. Tondera.

Jako básníku, jehož myšlénky letem přicházejí i zanikají, musí být i hudebnímu skladateli velice obtížno zachovat melodie v hlavě se rodící dosavadním těžkopádným písmem notovým, a jistě by si nám tito »vyvolení« často postěžovali, že ztělesněná jejich díla mnohde neodpovídají představám, tak jak je v duši nosí.

Nic nepředhoní myšlenky let, ale naše doba našla prostředek, jímž umožněno myšlenky vyjadřovati rychleji snad ještě nežli samou mluvou — míním rychlopis. Žijeme stále rychleji, proč bychom nemohli šetřiti časem v každém ohledu, tedy i při psaní? A podařilo-li se to stenografii už při písmě obyčejném, proč bychom se o podobného cosi neměli pokoušeti i při písmě notovém, jež, ačkoli pro čtení dosti jednoduché, přece je pro psaní nadmíru klopotné?

Voláno po tom a činěny již i pokusy, aby nynější notové písmo nahraženo bylo rychlopisnou soustavou obdobnou s moderním těsnopisem. Úkol ne právě snadný, a tak zůstalo při pokusech postrádajících životnosti.

Těší nás, že můžeme svým čtenářům předložití ukázku nového propracovaného a uceleného návrhu hudebního rychlopisu, a těší nás to tím více, že návrh ten vznikl v hlavě české, spojující v sobě důkladnost hudebního znalce s dokonalou znalosti rychlopisného umění.

Bylo nám umožněno přesvědčiti se o výhodách tohoto hudebního rychlopisu, o jeho jednoduchosti, jasnosti a vhodném užití při komposici i výkonné hudbě, a viděli jsme, že vystihuje všechny odstíny hudby, jež lze zaznamenávali písmem notovým.

Základem tohoto nového notového písma je sedm tonových znaků spojitelých a postupně se zvětšujících, takže prvému základnému tonu skaly c odpovídá znak nejmenší, a předposlednímu h znak největší.

Ukázka hudebního rychlopisu JUDra E. Tondera.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Odpadají tu liniatura i klíče, jež mají za účel určovati meze, v nichž se tony určité skladby pohybují. Stačuje tu jediná linka základna, na níž označeno arabskou číslicí, které místo nad nejnižší oktavou v hudbě vůbec (subkontraoktavou) zaujímá oktava napsaná na této základné čáře.

Příklad ukáže, že i touto jedinou základnou čarou vystačíme pro všechny nástroje aniž bychom musili psát klíče. Tak na př. praví nám odstavec 2., že na základné čáre označené číslicí 4 jest oktava čtvrtá, nad touto oktavou ve výši posledního znaku oktava pátá a pod základnou čarou oktava třetí nad subkontraoktavou ; máme tedy před sebou noty bassové, jež, jak známo, jdou od 3. (velké) oktavy právě do oktavy 5. V odst 3. naznačeny noty houslové od G prázdného do G čtyřikrát přetrženého se základnou čarou označenou číslicí 6.

Nikdo zajisté nepopře, že zejména ve vyšších polohách vyniká písmo nové průhlednou zřetelností nad dosavadní, neboť noty tu stále podržují svůj tonový znak a z postavení jich nad určitou základnou lze hned poznati jejich výšku v přirozené řadě tonů, aniž je třeba známých matoucích žebříčků. Ale i v jiných směrech dokonale nahražuje nový systém obvyklý způsob psaní not. Od notového písma se dále požaduje, aby se jím dalo vyznačiti 1. zvýšení či snížení tonu v určité tonině, 2. rhythmus, délka tonů a pausy, 3. postupná či melodická spojitost tonů, 4. jich spojitost současná (souzvuky) a konečně 5. tonina dotyčné skladby. Pokusíme se, abychom čtenáři aspoň poněkud ukázali, kterak náš český hudební rychlopis hoví těmto požadavkům.

Zvýšení tonu značí se pouhým bodem před znakem tonovým, k němuž připojí se na způsob těsnopisného l. Příkladem viz v odst. 4. naší tabulky značky pro cis, dis, eis, fis, gis, ais, his. Snížení označí se podobně, ale bodem obráceným dolů a připojeným ke znaku rovněž vpředu (jako v těsnopise a), jak patrno z odst. 5 Dvojité zvýšení či snížení pak přirozeně zdvojeným bodem příslušně obráceným, jak naznačeno v odst. 6.

Odrážka značí se šikmou čárkou připojenou k notové značce zpředu bud’ v úhlu tupém neb ostrém (jako těsnopisné r neb i). Odrážka dvojitá vyznačí se prodlouženým znakem odrážky jednoduché, odrážka, v níž obsaženo ještě zvýšení neb snížení, pak spojením obou příslušných znaků. Příklady viz v odst. 8.

Délka tonů značí se různě. Obyčejný tvar značky notové značí základnou dobu čtvrťovou; celá či čtyřčtvrtní nota označí se malým kroužkem (těsnopisným s) připojeným zpředu neb na konci znaku, jak to připouští jeho povaha. Přeškrtnutím nebo podtržením těchto základních dob označují se jich zlomky. Tak na př. z celé čtyřčtvrťové noty stane se přeškrtnutím nebo podtržením doba půlová, z noty čtvrťové nota osminová. Dvojnásobným, trojnásobným atd. přeškrtnutím či podtržením doby čtvrťové označují se šestnáctiny, dvaatřicetiny a pod. Toto mnohonásobné škrtání lze však s výhodou nahraditi při dvojnásobném přetržení háčkem jednoduchým, při trojnásobném čarou dvakrát lomenou, při čtveronásobném dvojitým háčkem. Příklady všechny shrnuty v odst. 9. naší tabulky.

Následuje-li za sebou více tonů stejné délky, lze přirozeně jich podtržení spojití výhodně v jedno. Tak na př. více tonů dvoučtvrtních neb osminových stačí podtrhnouti čarou jedinou, podobně šestnáctinové atd. lze podtrhnouti společnou čarou dvojitou a pod. nebo jednodušeji čarou jedinou přetrženou napříč čárkou jednou, dvojí atd., jak vysvítá z odst 10. Jdou-li za sebou tony rozličných dob, ale kratších než doby čtvrťové, lze užiti též společné čáry a to též patrno z odst. 10.

Prodloužení noty o polovici její délky, naznačované v obyčejném písmě notovém tečkou, znázorňuje se v našem rychlopise rovněž tečkou vpravenou vzadu do tonového znaku, což ovšem žádá jistých opatrností při psaní. Další prodloužení ještě o polovici předchozího označí se podobně druhou tečkou. Příklady viz v odst. 11.

Takt značí se jako dosud zlomkem na př. 2/4, 6/8 a p. a jednotlivé takty oddělují se svislou čarou jako dosud (viz odst. 13.). Pausy mají své značky udané v odst. 12., jichž prodlužování děje se jako při notách. Postupná spojitost či ligatura tonů vyznačuje se spojením tonových znaků vlasovou čarou, jak to patrno z odst. 1., 2., 3. a hlavně 10. a 11. Spojitost současná či harmonická (t. zv. souzvuky) provádí se tu jak vidno v odst. 12. postavením tonových značek pod sebe. Tonina označí se (vyjma toninu základnou C-dur neb A-mol) číslicí arabskou s připojeným bodem zvyšovacím neb snižovacím, při čemž číslice udává kolik nebo tonina obsahuje. Mění-li se, jak často bývá ve skladbách uprostřed kusu tonina, napíše se dle potřeby nejprve číslice udávající počet odrážek a pak teprve číslice s označením toniny nové.

Vše to vysvitne z odst. 13., jenž podává ukázku bassového zpěvu Jiskrova z Kovařovicových »Psohlavců« psaného novým rychlopisem. Nejprve naznačena tu tonina obsahující čtyři křížky, pak takt dvoučtvrteční (2/4), čtvrtá oktava na základné čáře, na to čtvrťová pausa (1) a konečně melodie. Takty oddělovány svislou čarou (1). Po slově »Jak«, následuje změna v tonině, jež ztrácí všechny křížky a přechází tudiž z E do C-dur. To označeno arabskou čtyřkou s připojeným znakem odrážky.

Tím bychom tedy byli čtenářům svým načrtli zásady nového hudebního písma, a doufáme, že nebude nikdo tvrditi, že by nový systém byl obtížným, složitým a nezřetelným. Podařilo-li se nám jen poněkud již předem vzbuditi zájem o tento předmět, jsme jisti, že každý hudebník rád sáhne po úplném návodu, jejž p. autor vydá tiskem co nevidět, a přejeme mu z plna srdce, aby se užívání nové této soustavy notového písma brzo a hodně rozšířilo.