Sáňkování, skvělá zábava pro všechny

Sáně a sáňkování

Jakmile napadne první sníh, oživnou všechny stráně nejen venkovské, ale i v okolí velkých měst houfy sáňkařů. Sáňkování, toť nejlacinější zimní sport!

Nejen, že můžete si zhotovit sáňky z lecčehos, ale nepotřebujete k sáňkování žádné zvláštní výzbroje ani obleku jako lyžaři. Jen se podívejte na takovou sáňkařskou stráň! Je to malá republika, kde se všichni svorně snášejí, ať už jezdí na saních jakýchkoliv. Jeden má sáňky, stlučené ze dvou prkének, jistě z nějaké bedny, na nich kousek přibitého starého koberce, druhý jezdí zase na saních plechových.

Zvláštní třídou pro sebe jsou jezdci na rohačkách, saních sportovních. Rohačky bývají veliké nebo menší, a snem všech hochů bývají rohačky, které se řídí napřed kolem, podobným volantu u automobilu Všechny tyhle sáně prohánějí se vesele s vršku dolů, kdy se sjíždí bleskem a pak následuje dlouhá cesta na vršek. Často při jízdě se sáně nějak otočí, jak hoši říkávají, „udělají hodiny”, celá posádka se vyklopí do sněhu, ale to sáňkářům nezkazí dobrou náladu.

V horských střediscích zimních sportů patří sáňkování mezi sporty těch, kteří se neradi tuze namáhají. Proto také při sáňkařských drahách, zvlášť upravených, bývají zřizována zvláštní vytahovadla, která vytáhnou sáňky i s jejich majiteli pohodlně zase nahoru.

Sportem značně obtížným a nebezpečným bývá jízda na sáních, zvaných bobsleigh. Dlouhé, těžké a poměrně nízké sáně, řízené kolem bývají obsazeny šesti i více osobami. Hladké plochy sanic a veliká zátěž přivádějí brzo sáně do veliké rychlosti. První jezdec a současně řidič celého bobsleighu velí posádce, která střídavým nakláněním dozadu nebo na strany řídí směr sání a vyrovnává jejich rovnováhu; v nebezpečných zatáčkách, totiž sáně často vyjíždějí až na okraj strmé dráhy. Tam také bývají při bobsleighových závodech místa pro soudce a pro diváky. Běda, nastane-li vyšinutí z dráhy a překocení sání ! Těžké úrazy a nezřídka i smrt bývají následkem takového ztroskotání. Samozřejmě, že bobsleigh není sportem pro mládež, neboť vyžaduje si silných a zocelených sportovců.

Leč sáně nejsou jen sportovním nářadím, nýbrž i dopravním prostředkem. Na Šumavě svážejí v zimě na sáních dřevaři polenové dříví. Sáně vysoko naložené dřívím mají sanice napřed hodně vzhůru zahnuté. Dřevař sedící napřed řídí sáně opíraje se patami o zem a zdržuje let těžkých sání tyčí opatřenou železnými háky, která jest upevněna na pravé sanici. Šílenou rychlost sání zdržují i dva svazky polen, připevněné za sáněmi na řetěze. Že se při těchto jízdách lesními průseky přihodí často neštěstí, není nic divného.

V severní Americe a Kanadě sáně obstarávají spojení zapadlých osad a policejních stanic s ostatním světem. Několik silných psů, zvaných „hušky”, (jistě jste o takovém již mnozí četli v krásné Londonově knize „Bílý tesák”) bývá zapraženo za sebou do lehkých saní, jejichž řidič stojí vzadu na sanicích a ovládá psy nejen otěžemi, nýbrž i velmi dlouhým bičem, jímž se mistrně trefuje hlavně do uší neposlušných tahounů. I u nás v zimě nahrazují na venkově sáně často kočár nebo nákladní vůz a daleko bývá slyšet rolničky, znějící na koňských postrojích.

V severních krajinách, kde jsou veliké plochy zamrzlých jezer, saně opatřené plachtou, jako plachetní čluny, vyvinují velikou rychlost a stávají se oblíbeným dopravním prostředkem.

Pověděli jsme si něco o saních. Teď jen aby zase brzy napadlo sněhu! Co je do zimy bez sáňkování!