Kasíno a štěstí

Jitro v herně.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Jitro v herně

Světové herny — Monte Carlo, Ostende a jak se nazývají ještě ona útočiště okamžitých požitků, svrchovaným napjetím nervů vzbuzených, mají při své nekonečné proměně jednotlivců ustálenou už celkovou fysiognomii.

Davy z celého světa jako mouchy zlákané skvělou, omamující září slunce — zlata — přicházejí a odcházejí, užírány šílenou touhou po doublonech, jež neviditelná ruka Štěstěny rozmarnými prsty vytahuje z kapes hráčů. Na všem spočívá tragická přímo tíha osudu; neboť dostati se záhy, se všemi zdravými údy — to jest peněženkou — ze spárů této vášně, jejímuž zbožňování jsou zde pořízeny nádherné salony, zřídka se poštěstí obyčejnému smrtelníku.

Hraje se z počátku z pouhé zvědavosti, »pro zábavu«, aby se o tom doma mohlo mluviti; každý se domýšlí býti silným, aby v pravý čas ustal a po malém úspěchu vítězně a pohrdavě zavřel za sebou dvéře brlohu onoho . . . Ale s první nejmenší výhrou neb i prohrou dostaví se palčivá vášeň, horečka hráčská — která nepomine obyčejně až se zmizením posledního peníze z kapsy. Štěstěna nám kyne — musíme jí využitkovati — Štěstěna se odvrací —musíme ji donutiti trpělivostí, aby se na nás obrátila a usmála. A konce domyslí si čtenář sebe prosaičtější.

Kdo se dostane vůbec domů, může mluviti o štěstí — — — ale často nestačí celý život na nápravu probdělé zde noci!... Finanční ruina jednotlivců — a celý malý státeček, knížectví Monacké žije a tyje briliantně z obětí svojí herny.

U nás v Rakousku aspoň surrogát takové herny skýtá pověstná loterie — bez níž se stát dosud nemůže obejiti. Kdo chce tedy se zruinovati, nemusí jezditi ani do Monte Carla — náš stát mu poskytne k tomu také příležitost — jaká to pýcha loyální!