Otto Swerdrup - dobrodruh, polárník a spisovatel

Výlet dvou mužů za účelem vědeckého badaní.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Z věčné zimy k věčnému jaru.

Kratičká zpráva proběhla tyto dny novinami světa, ale vzbudila na mnohých místech zaslouženou pozornost. Oznamovala, že známý norský cestovatel po končinách severních, průvodce slavného Nansena za první jeho výpravy na dosažení severní točny a později samostatný podnikatel veliké výpravy do krajin věčného ledu, Otto Swerdrup, hodlá se přesídliti z otčiny své daleko na jih, na ostrovy Kanárské, aby tam napravil porušené své zdraví a po případě zařídil si nějaký výnosný obchod vývoznický.

Z kraje věčné zimy odebírá se tedy do otčiny věčného jara, neboť ostrovy Kanárské, náležející Španělsku, leží na severozápadu Afriky v podnebí nadmíru mírném. Jsoutě Norové, ač jich toliko na 1 a půl millionu, lidé vysoce praktičtí a energičtí, již dovedli zvláště historii výprav arktických vtisknouti navždy nesmrtelnou svou pečeť—nedávno právě podařilo se jednomu z nich proniknouti na »šestý díl světa«, krajinu arktickou, kolem jižního pólu se prostírající, kam dosud žádná noha lidská nevstoupila, a oč se dosud marně výpravy jiných národů pokoušely.

Sváteční den na palubě »Framu«.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Pohlédneme-li na tvář Otty Swerdrupa, vidíme zde stopy nezlomné energie, která povrhuje stejně bázní jako pohodlím, tvář, která by byla surová, kdyby ji neozařovala jakási vznešená myšlenka, z nitra vycházející — vidíme člověka nanejvýš praktického, zkušeného, který těchto zkušeností výborně dovede využitkovati, jakž dokázal svojí velkolepou výpravou vědeckou r. 1898 daleko na sever, do končin věčného sněhu a ledu.

Jemu nejednalo se naprosto o slávu předbojníka výprav k pólu severnímu; cíl jeho byl sice daleko skromnější, široké obecenstvo méně rozčilující, ale vědecky mnohem významnější než nejodvážnější pokusy Nansenovy a prince italského o nejsevernější bod zeměkoule.

Jako již dříve na výpravě Nansenově připadla mu málo effektní, ale vysoce zodpovědná úloha býti technickým vůdcem a správcem celé lodi, kapitánem pověstného »Framu«, takž nyní pouze s 15 druhy, sotva že se vrátil z této výpravy Nansenovy, ustanovil se na tom, objeti jižní cíp veliké ledové pouště, Gronska, a podél západních břehů jeho probádati končiny tamější, zatknouti tam prapor otčiny své a prozkoumati důkladně vědecky neznámé dosud taje ty, zahalené věčným majestátům zimy a bezživotí.

Swerdrup vyplul z Kristianie na opraveném a zlepšeném »Framu« 24. června r. 1898 a vrátil se domů teprve v září r. 1902, tedy za plné čtyři roky. Vědecká — zeměpisná i přírodopisná — kořist jeho byla nesmírná. Literárním pak výsledkem cesty té jest velkolepý spis »Nová země na severu«, vycházející i v češtině redakcí prof. dra. Jiřího Gutha nákladem J. Otty v Praze, který dospěv k sešitu 20. vykazuje na sta vyobrazení a neustává čtenáře novými a novými líčeními překvapovati a poutati.

Způsob vypravování Swerdrupova možno nazvati přímo klassickým; nikde suchopárná, střízlivá, vědecká data, všady bije tepna skutečného, plného života — čtenář mimoděk ocitá se v duchu po boku toho muže, tvrdého a zrnitého jako křišťál severního ledu, ale dobráckého jako nějaký dědoušek našich pohádek. Neboť tak dovede vypravovati, a zlákav čtenáře s sebou daleko od vlasti, provádí jej zcela novým světem pozorování, prací, nebezpečí a zjevů nám vzdáleným smrtelníkům ovšem zcela cizích a svými velkolepými překvapy často přímo ohromujících. Ale líčení samo jest nanejvýš klidné, poutavé, zábavné.

Již úvod počíná přímo humoristicky — jakoby se jednalo o známou cestu pana Filease Fogga kolem světa za 80 dní . . . »Bylo jednoho dne z rána v měsíci září r. 1896, několik dní po našem návratu z první výpravy polární. Kotvili jsme venku v zátoce Lysakarské a skládali zboží z lodi »Framu«, ze které se takořka ještě kouřilo po té její první plavbě mořem polárním.

Zatím, co jsme byli zaměstnáni skládáním, přišel na palubu dr. Nansen. ,Máš chuť podniknouti novou cestu na sever?‘ tázal se mne. ,Toť se rozumí, že půjdu s sebou,‘ odvětil jsem ,naskytne-li se nějaká příležitost.‘ Nansen pak vypravoval, že konsul Heiberg a majitelé pivovarů (!) bratří Ringnesové zamýšlejí vystrojiti novou vědeckou výpravu polární se mnou jako vůdcem.

Mohu říci, že jsem se těšil z této čestné nabídky. Na mapě tam nahoře na severu bylo ještě mnoho bílých skvrn a nanésti na ně norské barvy bylo by mi dojista s potěšením. Tím byla cesta stanovena . . .«

To je všecko. Jednotlivé kapitoly cestopisu Swerdrupova čtou se jako nejzajímavější román — tím vzácnější, že založen na plné skutečnosti a líčí historii a osudy výpravy, již možno nazvati právem jedním z nejcennějších kulturních podniků na konci stol. XIX.!