Historický celokapotovaný motocykl značky Mauser

Dvojkolý automobil továrny Mauserovy se spuštěnými opěrnými kolečky.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Mauserův automobil

Již několikráte byly činěny pokusy s konstrukcí jednokolejového automobilu, t. j. vozu, který má jen dvě kola, umístěná za sebou podobně jako u motocyklu.

Vycházelo se při tom z principu t. zv. Scherlovy jednokolejniční dráhy, která však až dosud nebyla prakticky uskutečněna. Zde se měla udržovati rovnováha gyroskopickým účinkem rychle se otáčejícího setrvačníku; pokusy však zklamaly.

Přirozený způsob je, když se u takového vozidla udržuje rovnováha nakláněním jezdce a vhodným řízením. Na tomto principu je sestrojena Mauserova dvoukolka, je jíž obrázky přinášíme a která vyšla nedávno z dílen Mauserových závodů v Německu.

Prvá otázka, na kterou tu každý čtenář pomyslí, jest udržování rovnováhy při jízdě.

Zde je to dosaženo jen vlastní iniciativou řidičovou a jeho obratností i cvikem, takže toto vozidlo jest vlastně jen jakýmsi motocyklem s karoserií, jak patrno i z vedlejších obrázků.

Mezi oběma hlavními koly, dostatečně od sebe vzdálenými, je podélná karoserie s dvěma prostornými, pohodlnými sedadly, umístěnými za sebou, takže celé zatížení jest velmi dobře rozděleno a dosaženo tak výhodné stability. Vzdálenost náprav je poměrně veliká, 2,25 m, takže celková délka vozu činí téměř 3 m. Šířka vozidla jest však jen 1,18 m.

Přední sedadlo jest pro řidiče, který obsluhuje polovičním velikým volantem se dvěma rukojeťmi řízení a účinkuje pedály i ručními pákami, upravenými uvnitř podobně jako u automobilu, na spojku, rychlosti, brzdy, přívod paliva i vzduchu, zapalování atd.

Dvojkolý automobil továrny Mauserovy se zdviženými opěrnými kolečky.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Pod zadním sedadlem jest upevněn jednoválcový motor o výkonnosti 6 k. s., dokonale upouzdřený proti prachu, vodě a blátu, s vodním chlazením termosyfonovým.

Trubkový chladič je vpředu nad prvým kolem. Převod síly z motoru na zadní hnací kolo děje se řetězem přes rychlostní skřínku s ozubenými kolečky, jež dovolují zasunutí tří různých rychlostí, jak toho potřeba právě vyžaduje. Spotřeba benzinu udává se 4 l na 100 km, tedy velice malá.

Na každé straně karoserie je malé podpěrné kolečko, které udržuje vůz v stojaté poloze při rozjíždění a zastavování. Jsou tedy náhradou nohou motocyklisty. Při jízdě, když vůz nabyl již dostatečné rychlosti, se tato kolečka zdvihnou pomocí páky, obsluhované s řidičova místa, a to tak, že i zdvižená zůstávají v kolmé poloze k zemi, takže pak chrání vozidlo od převrácení.

Aby bylo převrhnutí vozu i v zatáčkách znemožněno, jsou kolečka tak zařízena, že se úplně samočinně staví při zatáčení do směru jízdy. Tím je dosaženo téměř téže jistoty při jízdě jako u lehkého automobilku, a naopak jsou zde ještě některé výhody.

Kromě menší kupní ceny může nový automobil následkem malé běžné plochy (jenom 2 kola) a menší váhy dosáhnouti se slabším motorem podstatně větších výkonů a rychlostí. V zatáčkách se nesmýká, nýbrž sleduje je velmi pružně. Zabírá poměrně malou šířku, takže projde téměř všude, a kromě toho může se lépe pohybovati na špatných silnicích jako každé jednokolejové vozidlo.

Vůči motocyklu vyznačuje se velikým pohodlím, jakož i tím, že poskytuje dobrou ochranu před povětrností, zejména deštěm, prachem, větrem a blátem, jimž se u motocyklu nelze vyhnouti

Na prvý pohled vypadá tento vozík velmi nezvykle, zvláště při jízdě se zvednutými kolečky, avšak brzo si na to zvykneme. Jeho rozšíření nebude snad takové, jak si je firma představuje, ale zdá se, že najde dobrého použití zejména v těch krajích, kde jsou velmi špatné a neudržované cesty, a pak k sportovním účelům.