Jak kdysi fungovala homeopatie?

Zdravotní sestry při odpočinku.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

O zdraví

Zdraví jest nejvzácnější poklad pro každého člověka, a kdo je pozbyl, zajisté touží co nejvíce, by je opět nabyl. Málo bude asi lidí takových, jimž byl by stav jejich zdraví lhostejným.

Kdo tedy stůně, zvláště jest-li stižen nemocí těžkou, neprodlévej povolati zkušeného a svědomitého lékaře.

Pravíme svědomitého, neboť bohužel, ačkoli za naší doby lékaři musí studovati dlouho a nabudou velkého vzdělání, přece mezi nimi nalezá se mnohý, jemuž šlechetné povolání lékaře, by nemocným byl útěchou a pomocníkem, jest věcí vedlejší, a který jen honí se po tom výdělku, ten jest u něho vlastně věcí hlavní.

Kdo onemocní, především ale kdo se roznemůže těžce, neotálej povolati lékaře; mýlil by se každý velice, kdyby se domníval, že tato knížka snad lékaře činí zbytečným, a že každý může sám se vyléčiti.

Těžkou nemoc ani prostý člověk, jenž nezná důkladně vnitřní ústrojí lidské a veškeré příznaky nemocí do podrobna, nemaje v tom náležité zkušenosti, není s to rozeznati, tím méně pak léčiti, v kterémž případě by snadno mohl vše pokaziti, ba se zabiti, na př. hlavnička, zánět pobřišnice, blan mozkových a pod., jsou takovéto těžké a nebezpečné nemoci.

Pouštění žilou

Také zmíniti se musíme tuto o zastaralém zvyku či nezpůsobu, pouštění žilou, v něž posud mnozí věří, a pak o domnění, že v každé nemoci musí se užívati.

Od pouštění žilou upustili moudří lékaři vůbec, poněvadž jest škodlivé, neboť ztráta každé kapky krve jest pro člověka, zvláště nemocného, nebezpečnou, co se pak týká užívání, jest rovněž zbytečné v mnohých případech, neboť příroda léčí sama často, a lékař má jen dbáti o to, by člověk nemoudrým jednáním stav svůj nezhoršil.

Homeopatie

Na tom zakládá se jeden způsob léčení, tak zvaný homeopatický. Lékaři, kteří se toho přidržují, nedávají nemocnému pranic užívati, ač na oko dávají přece léky, avšak takové, které nemají pražádné moci.

Nicméně stává se často, že vyléčí mnohé nemoci. Jak bylo by to možno, kdyby vlastně příroda sama nevyléčila člověka, jak jsme svrchu uvedli.

Mnozí lidé by na to hleděli s udivením, kdyby jim lékař ničeho nepředepsal, a mnozí lékaři, zvláště ze starších, ani by nemohli to pochopiti, že časem netřeba předpisovati.

Z toho patrno, že léčivost přírody jest základem veškerého léčení, a moudří lékaři vždy to uznávali i hleděli ji podporovati přiměřeným jednáním. Proto bude také nejprospěšnějším léčení přirozené, to jest takové, kde se tělo nechá v pokoji, nemoci se ponechá přirozený průběh a podporuje se léčivost přírodní, nekazí se a nepřekazí se jí rozličnými nemotornostmi.