Nebaví vás na lodi veslovat zády vpřed? Už nemusíte!

Člun o ručních kolech místo vesel.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Ruční kola místo vesel.

Pro pohyb člunu pomocí vesel je třeba jisté zručnosti veslujícího; mimo to vyžaduje veslový člun dosti značnou šířku volné dráhy, jinak vesla narážejí na břeh a mohou způsobit překocení lodi, a konečně dosti závažnou nevýhodou veslové lodi je ta okolnost, že je veslující obrácen zadem ke směru a cíli své jízdy.

Tomu hleděl odpomoci Charles Lépinaux v Meaux, okres Seine et Marne ve Francii, užitím lopatkových kol, jaké slouží na pohon kolových parníků, ale hnaných ručně. Jeho přístroj, patrný na obrázku, lze připevnit za několik minut na každou loďku ; váží 12—15 kg.

Lopatková kola jsou naklínována na příčné hřídeli, na níž pomocí západky a rohatky sedí lanový buben. Na ten jsou navinuta dvě lana spojená příčnou rukojetí, a zatažením za ně se buben i lopatníky otáčejí v jednom směru; propustí-li se pak lano, zůstane hřídel s koly stát, ale buben s lany a rukojetí je pružinou v něm uzavřenou stočen do původní polohy.

Výhodou tohoto zařízení je, že veslující sedí čelem ve směru jízdy a vidí na cestu; mimo to může plout pohodlně i zcela úzkou drahou a není mu třeba zvlášť se učit veslování. Loďka pak vyžaduje jen zcela malé hloubky vody. Řízení směru děje se kormidlem ovládaným nohou.