Chov slepic v domácnosti a domácí vejce

Napajedlo s vodou pro slepice.
Nádoba s vodou stojí ve starém plechovém hrnci, jehož dno je proděravéné. Hořící briketou se voda zahřívá.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz.

Slepice

Slepice je dnes tvor, k němuž se soustřeďuje velký zájem, zvláště nyní v zimě, kdy drahota vajec dostoupila neslýchané výše. Není divu, že chovají nyní slepice i hospodyně, kterým se o tom druhdy nezdálo. Ale právě proto také není divu, že také mnohá se nesetkává s tím úspěchem, který očekávala.

Slepice je tvor, který si žádá dost volného výběhu a je jen málo odrůd, které by se spokojily i s malým dvorkem, v kterémž směru jsou cenné pokyny obsaženy ve spisu J. Kafky »Levní dodavatelé«, který v nastávajícím jarním a letním období bude ještě všude mnohonásobně vítán.

Zimní měsíce jsou pro drůbež a především i pro slepici dobou velmi nepříznivou zvlášť proto, že výběh i vyhledávání potravy při zemi nepříznivým počasím často na celé týdny jsou ztíženy, takže nezřídka celá výživa spočívá v rukou vychovatelky. Není divu, že za tak nepříznivých okolností slípky vajec nekladou nebo kladení velmi obmezují a ovšem i chovatelka je často sama toho vinna, když slepice jak potravou tak i v ostatním špatně opatřuje.

Špatně živená slepice zimu i špatné počasí těžko přežije, tělesná teplota její trpí, zvíře snadno nastydne nebo omrzne. Zvířata chovaná v malých těsných kurnících nebo dokonce klecích bez volného výběhu, jsou v pravdě trýzněna. Kdo nemá pro ně volného výběhu (aspoň 10 m² pro slepici), neměl by takové drůbeže chovati, neboť mu jen škodu přinese.

Je nutné, aby slepice měla co největší příležitost k vyhledávání potravy, která většinou je i laciná a přišla by na zmar, kromě toho také k vyhledávání zelené píce, kamínků, písku a p. Ve volném výběhu krmí se slepice až na dobu úplného zasněžení nebo zamrznutí půdy sama a tím její chov se značně usnadňuje. Kde může ke stodolám, hnojištím a pod., tam i v zimě se jí daří dobře. Nedostává-li se zelené píce, červíků a hmyzu, nutno jí ovšem přilepšiti drobně usekanými zbytky masa, mletých kostí, pícního vápna, řípy, zeleninových odpadků nebo aspoň spařeného, usekaného sena a nahraditi jí nedostatky jiné olejnatými semeny, není-li kukuřice, tedy semenem lněným, konopným a p. Kladení vajec podporuje se zvláště naklíčeným ovsem, zvláště pak za tepla podávanými odpadky z kuchyně a jídelního stolu, vařenými, ještě vlažnými bramborami se senem a mlátem a při tom i teplou pitnou vodou.

Kryté popeliště pro slepice.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Není ani tak zapotřebí teplého kurníku, ale hlavně suchého a průvanu prostého; je-li kurník suchý a bez průvanu snesou slepice i několik stupňů mrazu, naopak slepice v chladném kurníku jsou zdravější a vzdornější. Trpí méně difterií a rýmou, mají pěkné červené hřebínky, dobrou chuť k žrádlu, rády hrabou, což je dobrou známkou čilosti a zdraví; nesmí jim ovšem scházeti k tomu příležitost, aby vůbec neměly dlouhé chvíle a netrpěly za nepříznivé povětrnosti nedostatkem pohybu. Tedy popeliště (obr. 2.) kryté proti dešti, větru a nepohodě je důležitou podmínkou; dobrým základem popeliště je rašelinná měl, písek, hrubší popel a navrch řezánka, do které se denně zahrabe krmný zásyp, jejž slepice do posledního zrnka vyhrabou. I toto zaměstnání má nejlepší vliv na kladení vajec.

Doporučuje se místy také, aby se některé druhy zobu, na př. řípa, košťály zelné a p. zavěsily do jisté výšky; ale takové rady svědčí o tom, že doporučující nezná přirozenost této drůbeže. Slepice jsou ptáci hrabaví nikoli skákaví; proto, když již se takový zob zavěšuje (přibitím a p.) do výše, aby se povalováním po zemi neznečistil a nezmrhal, musí to býti tak nízko, aby slepice bez skákání mohly zobati (obr. 3.). Za to píce zelená a jiná, která je drobná, která by se rozhrabováním ničila, nesmí se podávati se zrním a jinými drobty, nýbrž sama o sobě a ve žlabu, kde slepice hrabati nemohou.

Zob vysoko pověšený.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Čistota a sucho v kurníku, výběhu i popelišti jsou hlavní věcí. Zásyp pilinami nebo rašelinnou měli, časté vyhrabání trusu, očištění bidel, časté vápnění čerstvě rozhašeným vápnem, natírání nohou drůbeže roztokem styraxu nebo peruvského balsámu proti roztočům, kteří způsobují vápnité běhy, jsou nejlepší prostředky.

Mají-li slepice rýmu, což nyní za oblev a plískanic se snadno dostavuje, oddělí se postižené ihned od zdravých a nosní dirky a jícen se jim zatírají štětcem do citronové šťávy namočeným nebo podáváním malého množství glycerinu. Nezřídka je rýma prvním příznakem difterie, které, je-li nemoc pokročilejší, slepice rychle podléhá a také ostatní snadno nakazí. U špatně hleděných slepic vyskytuje se i tuberkulosa; postižená slepice odsedá od ostatních, nežere, hubne a hyne. Poněvadž i jiné nakazí, hyne tak jedna za druhou.