Zajímavá motorová tříkolka z Francie

Contalův mototricykl »triporteur«

Tento zasluhuje zvláštního povšimnutí, poněvadž se vyznačuje zvláštnostmi, jež neshledáváme při obyčejných mototricyklech, které se neliší valně od obyčejných motorových dvojkolek.

Vzniklyť trojkolky pouze přidáním třetího kola dvojkolce, při čemž se nehledělo ke zvláštním podmínkám, jimž má vyhovovati stroj, od něhož se žádá jiná služba. Mototricykl Contalův může býti opatřen mezi předními koly buď skříní, čímž se stává obchodním prostředkem pro dopravu zboží, nebo sedadlem pro druhou osobu.

Tento druh strojů jel průměrnou rychlostí 60 km za hodinu na dráze 100 km, kde byla mnohá stoupání, a podnikl v Anglii vítězné závody na vzdálenost 1200 km, jsa zatížen dvěma osobami, krajinou velmi pahorkovitou, kdež se naskytla i stoupání 16:100. Za obyčejných okolností ujede Contalův čtyřkoňový tricykl 35 až 50 km za hodinu.

Již prohlédnutí rámu přesvědčuje, že konstruktér chtěl vykonati dobře promyšlené dílo. Rám je celý zhotovený z trubek a tvoří jediný kus. Není zde šlapátek a to prostě proto, že se vůbec chtělo odstraniti šlapání. Hřídelík řídítkový je svislý a je prodloužen pod přední část rámu, jež je silnými spojkami připojena k části zadní a spočívá na dvou silných zpružinách vozových. Konstruktér považoval za důležité uložiti motor takto pružně. Aby se těžiště celku snížilo a tím zvýšila stálost rovnováhy, je přední náprava zalomena tak, že jsou čepy výše a střed, o nějž se zpružiny opírají, níže.

Řízení směru jízdy je provedeno jako při samohybných vozech. Motor se upevňuje na rám obvyklým způsobem třmeny a šrouby. Podotýkáme ještě, že svislé uspořádání řídítkového hřídelíku značně zkracuje délku vozíku. Mototricykl je vyobrazen beze sedadla nebo skříně na přední části rámu.

Obraťme se nyní k motoru, jehož výkonnost je buď 2¾ nebo 4 koně. Motor je, jak z obr. 4. patrno, jednoválcový a jest opatřen samočinným ssacím ventilem a ochlazováním cirkulací vody, které je provedeno dle principu t. zv. »thermo-siphonu«. Převod do pomala je proveden ozubeným soukolím, jež jest uzavřeno ve zvláštní skříni. Na hřídeli většího kola je na druhé straně letmo upevněn řetězový kotouček, který pohání řetězem zadní kolo motocyklu. Hřídelíky kol jsou mazány olejem, jímž je převodová skříň naplněna. Řetěz maže se samočinně olejem, který se při každém zdvihu pístu vytlačuje ejektorem z motorové skříně. Řetěz je chráněn pouzdrem. Skříň motorová je z hliníku a je těsně uzavřena.

Odpařovací přístroj (karburátor) je soustavy Vaurs-ovy a to o stálé hladině. Uvnitř motorové skříně jsou umístěny nádržky benzinu a mazacího oleje. Plochá skřínka na přední části rámu obsahuje v horní části nádržku chladicí vody, jíž jest asi 6 až 8 litrů, která se zde užitím radiátorů ochlazuje, v dolní části pak tvoří schránku, v níž jsou akkumulátory a elektrický indukční přístroj zapalovací.

Zadní kolo jest opatřeno nábojem s třecí spojkou. Silně provedeným differenciálním epicykloidickým převodem soustavy Rivierre-ovy možno obdržeti dvě rychlosti. Veškerá ústrojí běží v mazadle. Ozubená kola, jež jsou vždy v záběru, působí jen při malé rychlosti, a to tak, že se znenáhla zabrzďuje věnec, který obklopuje obíhací kola differenciálniho ústrojí, a činí se tak vyjíždění vozíku velmi klidným. Při veliké rychlosti není zadní ozubený převod v činnosti, nýbrž řetěz působí přímo na řetězovou kladku zadního kola. Při rozjíždění kloužou oba kužely spojky po sobě, čímž se zamezuje ráz a přetrhnutí řetězu.

Řízení mototricyklu je velmi zajímavé. Vše se vykonává dvěma páčkami, z nichž jedna řídí zapalování výbušné směsi, druhá rychlost, a dvěma malými šlapátky, jež jsou uspořádána před opěrami nohou. Levé šlapátko slouží k brzdění věnce, který obklopuje obíhací kola differenciálního ústrojí a způsobuje tedy malou rychlost, pravé šlapátko slouží k odstavení motoru a k brzdění. Představme si tricykl zastavený a motor ovšem odstavený a v klidu. Spusťme motor. Vykonáme to jako u vozů klikou. Pak vsedneme a stiskneme znenáhla nohou levé šlapátko; tak se klidně a snadno rozjedeme i do vrchu.

Rozjede li se tricykl, pustíme levé šlapátko a otočíme rychlostní páku na velkou rychlost. Chceme li zvolniti rychlost, šlápneme na pravé šlapátko, čímž motor odstavíme a pohybujeme se dále jen živou silou. Je-li třeba zastaviti, stlačíme pravé šlapátko úplně dolů a tím zabrzdíme. Chceme-li pak dále jeti, pustíme pravé šlapátko a zadní kolo se spojí s řetězovou kladkou pomocí třecí konické spojky.

Popsaný mototricykl je v celku i ve všech částech velmi dobře vyřešen a již v četných případech podal důkazy důkladnosti konstrukce a bezvadného působení.