Co nikdy nesmí chybět v dětském pokoji? Smích!

Smích v dětské světnici.

Nemusíte mít zrovna dětský pokoj; můžete obývat třeba všichni jednu místnost a přece může být u vás radost a štěstí. Může ho tam být víc než v přepychovém bytě. K dětství, mládí, patří smích.

Vyprávěl mi nedávno jeden známý, který dlel delší čas v Americe, že se mu zdá, že tam za mořem je mnohem více usměvavých dětských tváří, než u nás. Je prý nápadné, jaká vážnost jeví se u nás na dětských obličejích, jako by ti malí chápali již vážnost dnešní doby.

A je to nutné? Není, naopak zbytečné. Dejte dítěti radost, vyvolávejte na jeho tváři smích a vyvolávejte ho již od kolébky. Máte-li vy, mámy, starosti, neukazujte je dětem, neztrpčujte jim štěstí dětství, které je tak krátké.

Je uměním být veselým v dnešní době a není každému vrozeno, nelze se mu také snadno naučit. Přece však možno vrozený sklon k melancholii mírnit a učit dítě úsměvu. Záleží tu mnoho na matce. Jsou ženy, které dovedou být sluncem v rodině, které se dovedou s dětmi smát, dovádět, třeba by je potají svírala starost, jak s těmi málo korunami do soboty vystačí.

To jsou šťastné mámy, které vychovávají šťastné děti. Jdou-li s dětmi světem vesele, nedívají se pak ani děti šedými brýlemi a vidí více slunce než mraků. Tím ovšem není řečeno, že by musily být lehkomyslné, povrchní.

Veselý člověk, veselé dítě, jsou všude rádi viděni. A smích je dnes drahé koření, které se vysoko platí, můžete se o tom stále přesvědčovat.

Dítě zamračené, rozfňukané, není nikde rádo viděno, ostatní děti je těžko snášejí, raději se mu vyhýbají a nikdo je nepohladí. To přece nemůže být lhostejno matce, která své dítě miluje.

Je v zájmu životního štěstí učit již nemluvňátko smíchu a smát se s ním po celé dětství. Snad nemůžete dát dítěti bohatství, ale můžete mu dát velký statek — smích, slunné dětství, za které vám bude po celý život vděčno. Vzpomínky z dětství jsou trvalé a matka má zanechávat vzpomínky šťastné, aby dítě s láskou na ni vzpomínalo. Na drahé hračky dítě zapomene, nezapomene však na veselé chvíle, které s otcem a matkou prožilo.

Buďte dětmi mezi vlastními dětmi, vžijte se v jejich radost, smějte se s nimi a jásejte. Máte k tomu dosti příčiny: Není to největší štěstí života být matkou, uvědomit si, že jsem tomu růžovému, usměvavému tvoru dala život, že je mé, že je mohu učinit šťastné.

Nepodceňujte smích a vnášejte ho co nejvíce tam, kde dlí vaše dítě!