Vít Fučík zvaný Kudlička - opravdu tento vzduchoplavec z Čech létal dřív, než bratři Montgolfierové?

Vít Fučík létá nad strpským rybníkem.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Vít Fučík vulgo Kudlička

Pokusy ovládati vzduch a létati v něm volně jako pták, dály se od nejdávnějších dob. Bude snad zajímati, že na českém jihu již před sto lety pokoušel se o to český člověk. Jmenoval se Vít Fučík a žil na samotě »Klus« zvané dle stejnojmenného lesa na bývalém panství zdibějickém u Radomilic.

Sám od sebe naučil se truhlářství a řezbářství, a poněvadž již jako malý pasák na pastvě ustavičně kudličkou různé drobnosti vyřezával, přezděli mu Vít »Kudlička« a jinak než »Kudlička« ho nikdo nenazval. Byla to vtipná hlava. Celý boží den hlídal stádo a přemýšlel o všem, co viděl. Nejvíce ho upoutali ptáci létající nad pastvinami a lesy. Znal je všechny dobře dle hlasu i dle letu a často zatoužil býti ptákem, moci se vznésti do výše a letěti daleko, daleko do neznámého světa.

A myšlenka jednou se v hlavě usadivší nezmizela, naopak rostla a prudší touhou vrátila se v duši malého pasáčka.

Vít počal vyřezávati, skládati a sestavovati, ale nedařilo se mu. Také se sám vyučil truhlářem, řezbářem a již jako dospělý muž jal se uskutečňovati plán svých mladých snů. Zhotovil si křídla, přivázal je na sebe a vylezl na střechu své chalupy. Pak křídla roztáhl a pustil se do povětří.

Jak pověst vypravuje, skutečně prý také letěl. Když však letěl přes strpský rybník, nemohl prý vystačiti s dechem a musil se spustiti na zem nad okrajem rybníka, aby se neutopil. O odvážném kousku Víta »Kudličky« dlouho se vypravovalo v okolí vodňanském a dále po širém kraji a jeho čin vzrůstal v očích lidu do nezměrných rozměrů.

Zmínku o tomto prostém českém Ikarovi napsal také Fr. Špatný, vydavatel »Zábav mysliveckých« v letech šedesátých, a připomíná, že příhodu o »Kudličkovi« slyšel od svého otce, jenž se narodil 1776 a žil ve Skočících u Vodňan.

Bystrý samouk Fučík vulgo »Kudlička« dožil se také značného věku, ale v aviatice přes své první pokusy nepokročil. Snad za lepších poměrů mohl prospěti lidstvu svojí vlohou a státi se ozdobou českého jména, leč ve své venkovské samotě a bídě marně luštil problémy letadel. Pohřben byl na Bílé Hůrce, vesnici východně od Vodňan, kam samota Klus byla přifařena.

Kolik asi podobných vynalézavých samouků žilo na našem venkově, o nichž nikdo nic neví, ani tolik ne, co zachovala pověst o »Kudličkovi«.«

V měsíci červenci 1920 dlel na dovolené v Týně nad Vltavou kapitán inženýr Antonín Mašek, který sloužil tehdy u leteckého sboru v Praze. Zaslechl něco o Fučíkovi a pak se ovšem počal o pověst o letci »Kudličkovi« zajímati a tu mu tamní okresní hejtman, místodržitelský rada Böhm vypravoval, že si na počátku 19. století jistý domkář skonstruoval letadlo, s nímž podnikal do okolí zdařilé lety.

Kapitán Mašek, pokládaje tuto zprávu za neobyčejně důležitou, požádal pana radu Böhma, aby jej laskavě dovedl do oné vesnice, kde dotyčný letec kdysi bydlel, aby mohl na místě zavésti předběžné pátrání. Kapitán Mašek dále oznamuje:

»Odebrali jsme se vskutku s panem radou dne 50. července 1920 do vesnice Strpy v okresu vodňanském a zjistili jsme na místě toto:

Všichni obyvatelé této vesnice, jakož i ostatních vesnic v okolí vodňanském zachovávají v ústním podání, že Vít Fučík, domkář a majitel samoty »Klus«, kterážto se nalézá na pravé straně trati dráhy, jdoucí z Plzně do Budějovic poblíže strážního domku čís. 195 a proti kilometrovému znamení č. 257.7, v druhé polovině století osmnáctého, dle mých odhadů asi tak v letech 1760 až 1770, podnikl z dotyčné samoty celkem pět letů, a to čtyři do Vodňan, jež od samoty jsou vzdáleny ve vzdušné linii asi dvě a půl hodiny cesty, a jeden do obce Selibova, vzdálené čtyři hodiny cesty.

Abych zjistil bližší detaily, navštívil jsem s panem radou Böhmern potomka dotyčného letce pana Josefa Straku, 67 rokli starého hostinského v obci Strpy, a pana Trobla, nynějšího majitele samoty »Klus«.

Když jsme je upozornili, aby v zájmu věci vypovídali jen čistou pravdu, vyprávěl pan Straka:

»Můj pradědeček, který se jmenoval Fučík a jehož jsem já potomkem z páté generace, dle sdělení, které se zachovává v naší rodině, vskutku létal. Jeho letadlo pozůstávalo z mohutných plechových křídel, která spojena byla se zvláštním oblekem, jenž byl pošit celý velkými měchýři. Křídla uváděl v pohyb rukama. Aparát měl mimo to z měchu utvořené jakési ptačí tělo. Můj předek podnikal vzlety bud’ z rybniční hrázky, která od stavení ve vzdálenosti 50 kroků se nalézá, aneb z mohutné sosny k tomu účelu upravené a též nedaleko stavení stojící.

Létal obyčejně do Vodňan na trhy (pověst praví, že třikrát) a jednou letěl na trh do Písku, kam však nedoletěl, a byl nucen snésti se u vesnice Selibova, od Písku asi více než hodinu vzdálené. Při posledním svém letu do Vodňan byl ve vzduchu překvapen větrnou bouří, která srazila jej na hráz rybníka Černoháje, kde upadl na veliký hrázní kámen a těžce se poranil na prsou (pravděpodobně zlomenina kostí). Následkem toho poranění můj předek také po delší době churavosti zemřel.

Jeho zeť na objednávku Schwarzenberských úředníků měl zhotoviti letadlo nové a s tímto podniknouti mel syn jednoho z těchto nový vzlet, kterému byli přítomni mimo úředníky panské i nějací profesoři (z Prahy). Po letu asi 400 kroků prý se aparát zřítil a rozbil. Na zakročení vůkolního lidu a tamní duchovní správy bylo od dalších letů a konstruování letadel upuštěno, ježto prý se lidem nehodí, aby se chtěli rovnali Bohu.

Dotyčný Vít Fučík měl při třetím svém vzletu do Vodňan pristáti tamtéž v okně tamní židovské synagogy, což vzbudilo mezi právě přítomnými Izraelity ohromný rozruch a názor, že přilétl Mesiáš. Po prohlášení se Fučíkově byl jimi bohatě obdarován, takže od té doby po celém okolí měl přezdívku »zlatý ptáček«. Tolik potomek Fučíkův.

Kapitán Mašek oznamuje pak dále:

Mimo to Fučík zkonstruoval ještě jiné věci, které dokazují, že vskutku byl dovedným mechanikem. O letech Fučíkových mají lidé záznamy v knize »Zábavy myslivecké . vydávané v letech šedesátých Františkem Špatným a zařazené v městské lidové knihovně ve Vodňanech, dále má býti zmínka o těchže v universitní knihovně v Praze a pak snad v archivu města Vodňan.

Mimo to požádal jsem bývalého podplukovníka leteckého pana Jiřího Schwarzenberga, aby byl tak laskav a nařídil pátrání ve Schwarzenberském archivu v Třeboni a okolí.

Dle mého názoru jest možno, že dotyčný Fučík při letadle tak zkonstruovaném, jak se uvádí, létal. Vůkolní krajina kolem samoty Klusu jest silně rybničnatá a bažinatá, takže všude uniká bahenní plyn ze země. který jest nepatrně těžší vodíku. Pak-li Fučík použil měchýřů, naplněných bahenním plynem, jest dosti pravděpodobno, že pomocí tohoto primitivního zařízení zlehčil svoji váhu (vážil prý asi 60 kg) a mohl, za příznivého větru vzlétnouti.

V tamní krajině vanou většinou větry západo-východní: místo, odkud Fučík létal, leží také vskutku na východ od jeho samoty. Mimo to nikdo si nepamatuje, že by byl dotyčný letěl směrem opačným. On asi letěl tak daleko, dokud mu plyn z měchýřů nevyprchal.

Pokládaje toto sdělení za dosti důležité, oznamuji to velitelství leteckého odboru a prosím, aby v dohodě s 13. oddělením zařídilo další kroky, aby celá věc byla vyšetřena. Podotýkám k tomu. že Fučík by byl o dvacet roku předstihl vynálezce balonu, francouzské bratry Montgolfiery, a o 150 let první konstruktéry letadel vůbec.

V Týně nad Vltavou dne 9./VIII. 1920.
Kpt. Inž. Antonín Mašek v. r.

Jakmile došel protokol p. kapitána Maška k 13. oddělení, bylo přikročeno k dalšímu pátrání k autentičnosti zpráv o letci Fučíkovi. Zahájil je autor této knížky, ale veškeré kroky v této věci neměly positivních výsledků.

Zajímavá však je tato zpráva:

Slavné ministerstvo národní obrany, vzduchoplavecké oddělení v Praze.

Ku váženému přípisu ze dne 8. dubna 1922 čj. 295.628, v němž se račte dotazovati, co jest mně známo o Fučíkově letadle, dovoluji si sděliti následující:

Pověsti o létání štrbského občana řemesla ševcovského (?) k Vodňanům i já jsem slýchal od matky své. Dnes starých občanů, kteří by o tom něco podstatného mohli pověděti, pokud jsem mohl zjistiti, ve městě již není. Budu však proto dále pátrati.

Okresní správa politická v Týně nad Vltavou dotazovala se i izraelitské obce vodňanské, neníli ve starých zápisech jejích o Fučíkovi něco zaznamenáno. Nenalezli ničeho. Přípis odevzdali mně, abych se dotazoval starých občanů, pamatují-li si něco. Řiditel vodňanských škol, p. Pytlík, podal mně zprávu písemnou, již mu diktovala jeho paní, vodňanská rodačka, dnes přes 80 let stará, a již on podepsal.

Opis této v příloze zasílám. S městským tajemníkem p. Řídkým prohledával jsem archiv, ničeho však jsme nenalezli. O věci uvědomím též synovce Dr. V. Mosteckého, profesora v Jindřichově Hradci, který archiv podrobně studuje, aby i on důkladněji prohlédl archiv, kdyby tam on něco nalezl.

Přeje plného zdaru v této pozoruhodné, a důležité záležitosti, znamenám se v úctě oddaný

Haštal Mostecký, učitel
Vodňany 13. VI. 1922.

Opis písemné zprávy pana učitele Pytlíka pak zní:

Má žena Aloisie Pytlíková, rozená Skalická, mi sděluje, že její praděd Jan Skalický, jenž byl vodňanským purkmistrem od roku 1823 až do roku 1837, jí (dětem) vypravoval, že jakýsi švec ze Strpy rybník strpský přelétával křídly, samým jím vyhotovenými, že k tomu letu z městci Vodňan velké množství lidí přihlíželo a že při posledním letu spadl do rybníka a utopil se.

Josef Pytlík,
ředitel škol.
Vodňany 12. VI. 1921.

Věčná škoda, že přes všecka pátrání a šetření nemohlo býti dále nic nového a důkazy opřeného vyšetřeno: tak se musíme spokojiti listním podáním — legendou. A takových zpráv o jiných letcích z dávných dob a jinde jest mnoho a veškerá vyšetřování by vedla k témuž výsledku, k jakému nás přivedlo pátrání o Fučíkovi, t. j. k pouhému listnímu podání a k ničemu více.