Odvody
Doba odvodů se opět přiblížila; doba pláče dobrých matiček a loučení se — byť na chvilénku jen — s milenkami.
Vesele si vyšlapují hoši městští i vesničtí. Na mnohých místech jdou s vesnickou muzikou, při níž si prozpěvují. Za čapkou a kloboukem neschází arciť nějaké kytičky, podobně v knoflíkové dírce.
A což když jdou od odvodu ; tu ulice a silnice rekrutům ani nestačí, vejskot rozléhá se daleko široko, jak pěje náš Vítězslav Há1ek v „Pohádkách z naší vesnice“ :
Jdou rekruti, vejsknou ze všech sil,
hejsa! na stranu čapku —
„A kdyby to vlastní otec byl,
načepím poslední kapku!"
A matky na prahu, starosti plaší:
„To nejsou synové naši!"
Mnozí, nemohouce se dočkati již vojny, koupí si vojenskou čepici svého oddělení, na níž si neobyčejně zakládají. Prozatím se pomalu budou připravovat!' na vojnu, aby na podzim narukovali. To bude teprve pláč a loučení!
témata článku:
Diskuze k článku „Jaké to bývalo při odvodech do armády?“