="Podmořský člun Alsten-ův.">
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.
Nevýhody vzniklé užitím pouze jednoho motoru (na př. pouze parního stroje) přiměly konstruktéry k tomu, že začali užívati dvou motorů různých. Tak loďka Američana Alsten-a z r. 1863 měla parní stroj a elektromotor. Prvý uváděl člun do pohybu v případě, když se nacházel na povrchu moře; jakmile se potopil, byl poháněn elektřinou. Potápění se dělo napouštěním vody dovnitř.
Podobně i loď sestrojená admiralem Bourgeois-em a Brenn-em, jejíž váha vytlačené vody byla 450 T, byla uváděna v pohyb pomocí šroubu, jenž byl poháněn parním strojem neb motorem na vzduch stlačený na 80 atm. Potápění této lodi se dělo trojím způsobem; buď se napouštěla voda do uzavřených nádrží, nebo svislými vrtulemi, nebo konečně zmenšením objemu. Na přídě lodi byl přístroj na vrhání torped. V lodi bylo místo pro několik lidí, kteří mohli zůstat pod vodou po několik hodin. Při zkoušce s touto lodí vyšlo na jevo, že ač byl každý její detail pečlivě promyšlen, přece měla špatnou stabilitu a nemohla býti proto užívána.
Rovněž nevyhověl svému účelu člun Francouze A. Konstantin-a z r. 1894, velice neesthetického tvaru kotle přikrytého. S obou stran vyčnívaly z něj dva válce s písty. Když byly písty vtlačeny dovnitř, zmenšil se tím objem člunu, což mělo za následek, že se člun potopil; když byly písty opět vytlačeny ven, vyplul člun na povrch. Loďka tato se pohybovala šroubem hnaným lidskou silou — tedy opět krok do zadu.
Zmínku zasluhuje též člun Drzewieckého, tvaru doutníku s vyvýšenou prostřední částí, která měla sloužit jako schránka pro hlavy čtyř mužů, kteří tvořili posádku člunu. Člun se pohyboval šroubem, který byl opatřen kloubem tak, že jej bylo možno otáčeti všemi směry a tím zároveň užit místo kormidla. Na dně člunu byla dvě závaží posuvná pomocí řetězů vpřed i vzad, čím se dosáhlo, že se člun nakláněl buď předem neb zadem dolů, a tím se jeho poloha dala znamenitě měnit. Zařízení toto však nelze doporučiti z toho důvodu, že se ono důmyslné přesouvání může stát osudným, kdyby řetěz seskočil s kladky nebo se přetrhl. Několik člunů těchto, které ruská vláda zakoupila pro ochranu svých moří, bylo zanedlouho vzato z oběhu. Roku 1884 zlepšil Drzewiecki ještě konstrukci svých člunů, ale opět bez úspěchu.
Následujícího roku sestrojil Švéd Thorsten Nordenfeld člun o 64 T (váhy vytlačené jím vody, 13 m dlouhý), jenž byl poháněn parním strojem, a to parou z kotlu, když byl na hladině moře, a parou z přehřáté vody, když byl pod vodou. Zařízení jeho je vidět na obrázku, kde pohroužení pod vodu bylo možno provésti též tím, že byly uvedeny v pohyb dva svislé šrouby po stranách lodi.
Touže dobou se konaly pokusy ve Španělsku se člunem důstojníka Peral-a s uspokojivým prý výsledkem a v Anglii se člunem »Nautilus«. Podrobnosti o těchto dvou lodích se však nedostaly do veřejnosti.
Roku 1880 se opět vyskytla ve Francii konstrukce podmořského člunu. Vynálezce Gustav Zédé nazval svoji loď »Gymnote«, a poháněl ji šroubem pomocí elektromotoru a batterie akkumulatorů. Potápění se dělo tím způsobem, že se tlačila voda do nádrže ve člunu.
Mnoho se též mluvilo i o Goubetově podmořském člunu, který byl rovněž poháněn elektricky; roku 1896 byl proveden ve větším měřítku. O těchto francouzských lodích byla však již v našem listě učiněna několikrát delší zmínka. Od těch dob se vynořila opět celá řada různých návrhů, z jichž dlouhé řady dlužno zde vzpomenout pouze amerických konstrukcí od Tuch-a, Farnella-a a Fletsher-a.
1) Jak zachránit staré maso, které už začalo smrdět? Takhle to dělaly naše…
2) Zapomenutá historie elektromobilů 
3) Bude na Vánoce sníh? Tohle o počasí na Vánoce říkají staré pranostiky
4) Nevěřili lékařům a tak šli k léčiteli. Jak fungovala alternativní…
5) Speciální cyklovlaky, které převážely cyklisty a jejich kola už v roce…
