Japonské obchody
Vzpomínám rád a často na okamžik, kdy jednoho březnového dne vstoupil jsem poprvé na půdu Japonska v přístave v Kobe. Vzpomínám a oživuji všechno znovu v paměti:
Jedu ulicí ve dvoukolovém vozíku taženém člověkem, jako všichni Japonci i Japonky kolem mne, rozhlížím se ulicí zajímavou a podivuhodnou jako v pohádce. Netoužím ani sledovati vše; tisíce nových a neznámých věcí mihají se kolem. Žádám vozíčkáře, aby jel pomaleji a nahlížím zvědavě do obchodů, které míjíme.
Japonské obchody, všechny stejně upravené, všechny čistotné a jednoduché, nemají výkladních skříní, ale celá přední strana do ulice obrácená otevřena je docela od rána až do noci. Na nízkých stolech, jež zastupují zároveň i podlahu a jsou rohožemi pokryty, nakupeno a vyloženo je malebně uspořádané, podivné, Evropanu neznámé zboží. Někde sneseny jsou drahocenné předměty lakované, jinde bronz, porculán nebo zboží vyřezávané z bambusu.
V některém obchodě visí pruhy hedvábných látek jako story od stropu až k čistým rohožím. Krámy s hračkami stkvějí se světlými veselými barvami. Někde prodávají pouze dřevěné sandály, jinde jenom pletené, jinde pak evropskou obuv. Importované výrobky ze západu nebo ze severní Ameriky druží se tu svorně k obchodům plným podivuhodných čistě japonských tovarů. Závod s fotografickými potřebami vedle obchodu s domácími oltáři a sochami Buddhů, sklad plechového nádobí vedle obchodu s něžnými, krásně kolorovanými výrobky porcelánovými... Ale ani ty evropské tovary neurážejí oko pozorovatele. Snad umístění, snad japonské reklamní tabule a celková úprava krámu napomáhají illusi.
Obchodníci se svými prodavači sedí na rohožích uprostřed rozloženého zboží, seskupeni kolem bronzového přenosného krbu a ohřívají si svorně ruce nad žhavým dřevěným uhlím, neboť studený březnový vítr vniká svobodně odsunutými stěnami do krámů a honí se zde vesele z kouta do kouta.
V některém krámku rozložil si řemeslník i svou malou dílnu. Zřím výrobce lampionů a papírových deštníků, ani lepí křehké, úhledné svoje zboží uprostřed svých krámů. Vejde-li kupující, uklánějí se všichni ti malí žlutí prodavači, ladí své obličeje v nej líbeznější úsměvy a kupuje-li kupec více, pohostí ho čajem a cukrovinkami.
Kdo by řekl, že tito zdvořilí úslužní a roztomilí obchodníci ještě před třiceti lety byli nejopovrhovanější třídou obyvatelstva, jakýmisi koncessovanými, vládou trpěnými zloději! Neplatili tehdy žádných daní, ale ostatní třídy obyvatel stranily se jich jako lidí nepočestných. Předsudek ten vymizel dnes docela, dnes platí všichni své daně a jsou rovnocenni s ostatními obyvateli „říše vycházejícího slunce“.
V některých krámech zaměstnány jsou také roztomilé ženy jako prodavačky, někde vypomáhají i děti svým rodičům. Všude je plno ruchu, zástupy kupujících chodí kolem krámů a přehlížejí zboží vyložené v celé délce domu podle chodníků. Obecenstvem prodírají se prodavači nesoucí své malé krámečky na ramenou městem. Nabízejí cukrovinky, hračky, dýmky, zeleninu nebo překrásné květiny. Půvabné ženy zastavují je a kupují větve rozkvetlých broskví nebo třešní, aby okrášlily jimi své příbytky.
Nestačím ani pozorovati a postřehovati všechny ty zajímavé, zcela nové zjevy, všechny ty taje nejzazší říše východu.
I později ve hlavním městě, v Tokiu, byly obchody nej zajímavější částí mého studia. Navštěvoval jsem krámy starožitníků, knihkupectví, sklady báječně tkaného brokátu a hedvábí nebo dílny na bronz a kloasoné.
Od rána do večera chodil jsem uličkami plnými otevřených obchodů a obchůdků, že podobaly se orientálním bazarům, a obdivoval jsem se vkusným, s uměleckým porozuměním hotoveným výrobkům.
Večer pak, když krámy osvětleny byly pestrými lampiony a sličné prodavačky v kouzelném jejich polosvětle vítaly mne hlubokými poklonami, domníval jsem se, že žiji v pohádce...
témata článku:
Diskuze k článku „Návštěva do světa malých obchodů v Japonsku“